Indiferentní krajina (1981) je významnou sbírkou z doby nejhlubší normalizace. Byla publikována jako prvotina tehdy zhruba třicetiletého autora a okamžitě zaujala svým nekompromisním odmítnutím konformismu a životní přikrčenosti. Velmi pochvalně jí aplaudovali Jan Zábrana a Sergej Machonin, ale i dnes, po dvaceti letech od jejího vzniku, se ukazuje, že její poselství, stejně tak jako její poetika nezůstaly petrifikovány v křečích své době a že jsou pozoruhodně živé a platné doposud.

Ve svém prvním prozaickém útvaru Itinerář – automatický text na ruční pohon, jenž byl napsán za několik večerů a nocí plných totální psychické exhaustace a na pokraji deliria a jejž autor považuje spíše za osobní dokument než za literární dílo, básník Albert Kaufmann shrnuje své pocity z prvního roku svobody. Úvahy nad současným stavem české společnosti, nalézající se krátce po sametové revoluci na nejisté cestě, jsou spisovány z pohledu hořkých zkušeností a vyznačují se cynickým odstupem. Tento nadhled a vysoká schopnost reflexe však zároveň z textu vytvářejí spíše nadčasové dílo, které vybízí k obecnému zamyšlení.