Olgu, spisovatelku žijící v Turíně, která se vzdala své kariéry ve prospěch rodiny, opustí zdánlivě bezdůvodně manžel a nechá ji topit se v pochybách a klamných nadějích na jeho návrat. Olga se nejprve snaží žít jako doposud a zůstat za všech okolností klidná, ale do mysli se jí neustále vkrádá vzpomínka z jejího dětství v Neapoli na opuštěnou ženu, kterou ona sama přezdívá Chudinka. Té se za žádnou cenu nechce podobat, ale jak se odkrývají důvody manželova odchodu, propadá se stále víc do beznaděje, deprese a neschopnosti postarat se o svou rodinu. Elena Ferrante dokázala pád své hrdinky na dno vylíčit s naléhavou intenzitou a detailně popsala hluboké výkyvy mezi zdánlivým vnitřním klidem a hysterií, které doprovázely Olžin přerod závislé ženy v samostatnou bytost.

Soubor povídek zachycujících na lidech devatenáctého století temné stránky lidské duše. Hrdinové povídek jsou vrazi, sebevrazi, zbabělci, lidé vnitřně rozvrácení, nespokojení sami se sebou, trpící křivdou, životním osudem nebo odporem k životu. Je zde např. dívka vraždící nápadníka své sestry, kterého sama milovala, syn mstící se svým rodičům za neradostné mládí, rodiče vraždící děti, které se narodily nevítaně, otrlá matka, odmítající umírajícímu dítěti pohlazení ze strachu, aby se nenakazila, apod.

Román z počátků a prvního období občanské války ve Španělsku. Ukazuje, jak dalekosáhlou proměnu způsobila v životě a myšlení prostých lidí na případě negramotného, kromě svých stád o nic se nestarajícího pastýře, který podtlakem událostí rozpozná nebezpečí a hrůzu fašismu a spolu se svými přáteli se proti němu staví se zbraní v ruce.

Jak dojde k tomu, že dívka vyrůstající ve spořádané středostavovské rodině, obklopená láskyplným prostředím a výborná studentka dobré soukromé školy, se nechá pobláznit militantním islamistou, přestoupí na jeho víru a odejde do země, kde panují primitivní podmínky? Přesně to se stalo matce nezletilé dívky. Když její dcera uteče z domova, snaží se matka všemi dostupnými prostředky včetně pomoci Interpolu dostat dceru nazpět. Po dvou letech marné snahy dívku přesvědčit, aby se vrátila domů, a neúspěšných pokusech alespoň se s ní sejít na neutrální půdě v Turecku, se matka smíří s tím, že ani ji, ani vnuka už nikdy neuvidí. Rozhodne se alespoň celou anabázi zveřejnit, aby varovala další rodiče.

O jazyku jidiš Leo Rosten v předmluvě říká: „Jidiš je Robin Hood mezi jazyky. Krade lingvisticky bohatým, aby obdaroval chudá ptáčata.“ Nové, doplněné vydání knihy, která ve zkrácené podobě již potěšila mnoho českých čtenářů, je jakýmsi slovníkem, v žádném případě však suchopárným, ale naopak velmi živým, moudrým a zábavným. Slovník jidiš výrazů posloužil autorovi knih o učiteli angličtiny (Pan Kaplan má třídu rád) k veselému portrétu dnes již polozapomenutého jazyka s osobitou květnatostí a expresivitou, doplněnému řadou židovských a jidiš příběhů a anekdot. Čtenář brzy zjistí, jak mnoho slov, která každodenně používá, přešlo do češtiny z jidiš, co to znamená, když se o někom řekne, že je mešuge nebo naopak chachem, co je to šofar a kde je Gehena.

Hlavní hrdinkou románu je spisovatelka, překladatelka a matka tří dospívajících dětí Rety. Poklidný hrdinčin domácký život mezi milujícím manželem, překládáním, psaním povrchních románů a vysedáváním v kavárně s přítelkyněmi náhle naruší odchod dcery Nory z domova. Nora dává před domovem přednost žebrání na rohu torontské ulice s cedulí „Dobro“ na krku. V popisu toho, jak se Rety vyrovnává s dceřinou vzpourou.

Soubor devatenácti povídek přináší jednak deset miniatur ze stejnojmenného českého výboru (1970), jednak přikládá devět zbylých próz původního anglického vydání. Autorce v dobách největší povídkářské slávy učarovala nejen atmosféra dospívání v krajině jihoafrických farem, kde je vidět druhým do talíře přes půl buše, ale i přehuštěný Londýn, ve kterém se zabydlela až v dospělosti.

Paříž roku 1876. Rodina jedenáctileté Blanche je na mizině. Její otec, známý sběratel umění a mecenáš Clauda Moneta, si žil nad poměry. Blanche, její matka a sourozenci se stěhují k rodinnému příteli Monetovi, do jehož obrazů se dívka okamžitě zamiluje. Povzbuzovaná Monetem se chopí štětce. Její štěstí však netrvá dlouho, protože rodinu brzy zasáhnou těžké rány osudu.

Autorova románová prvotina (1926), vycházející také pod názvem Fiesta, bývá považována za jedno z jeho nejdůležitějších děl. Začíná jako nekonečný tah po pařížských barech, jako večírek, který začne už ráno a nikdy neskončí… Jenže nejde o výraz nevázaného života, ale spíše o náplast na děsivou minulost. Hemingwayovi „ztracení hrdinové“ tu prožívají možná horší věci než v zákopech. Jejich život je poznamenán deziluzí, smutkem a depresí. Ani všechny bary od Paříže po Madrid nemůžou utišit palčivost ztrát a neustálý neklid.

Výchozím bodem bohatě strukturovaného a mnohovrstevnatého románu s autobiografickými prvky rumunského spisovatele Dumitru Ţepeneaga Hotel Europa, poprvé vydaného v Bukurešti v roce 1996, je návrat rumunského emigranta z francouzského exilu zpět do vlasti. Aby načerpal náměty na reportáž pro Rádio Svobodná Evropa, připojí se ke konvoji humanitární pomoci jedoucímu po prosincových událostech roku 1989 do Rumunska...

Román mladé rumunské autorky nabízí znepokojující pohled na současný svět, kdy člověk nachází sám sebe pod vlivem sdělovacích prostředků s maskou na obličeji, za kterou jen těžko hledá svoji pravou tvář. Zřejmě na ni totiž už téměř zapomněl. Anca Maria Mosora se narodila roku 1978 v Brašově. Vystudovala filozofii na Bukurešťské univerzitě. Její prvotina Archandělé neumírají (Arhangelii nu mor, 2005) byla oceněna cenou literárního časopisu Cuvantul za literární debut. Zatím poslední román Reality Game Show vyšel v roce 2007.

Dvoudílný román plný poetického kouzla auvergneské horské přírody i dramatického děje, odehrávajícího se v době napoleonských válek a pádu císařství. Avšak tyto vzrušené události se jen vzdáleně dotýkají prostých obyvatel malých městeček a statků uprostřed polí a lesů, kteří věří v Boha stajně jako v nadpřirozené bytosti, ovládající kouzla a čáry. Kašpar z hor - legendární postava, planá tělesné síly a odvahy, ale vynikající i bytostí, je nerozlučně spjat s tragickým osudem rodiny své sestřenice, kterou se marně snaží ochránit před nenávistnou zlobou dobrodruhů, vyděračů a zločinců, jimž se tento nepřístupný kraj stal domovem.

Povídky Isaaka Babela znamenající novou etapu ve vývoji povídky jako žánru. Z hrstky slov autor buduje epickou, složitou stavbu s dokonale rozlišenými typy, s neopakovatelnou situací a atmosférou, ve zkratkovitosti jde až na nejzazší mez, hovorovou ruštinu mísí s vysokým literárním jazykem, obrazy vyhrazené dřív jen lyrice s nejvulgárnějšími nadávkami – a celé toto stylistické úsilí směřuje k jedinému cíli: k svrchovanému zvládnutí látky. Samoúčelnost a schválnost v jeho díle není. Přeložil Jan Zábrana.

Výbor z Gorkého milostných povídek, které ukazují známého bouřliváka a revolucionáře, jenž na čas vložil svúj talent do služeb socialismu, z poněkud jiné stránky: jako citlivého pozorovatele, který se pokouší porozumět mnohostrannému problému lidského srdce - lásce.

Je málo knih na světě, které s dokonalou a neúprosnou vyvážeností vytvářejí protichůdné emoce. Zázrak osudového mladistvého přátelství mezi potomkem staré aristokratické rodiny Konradinem a synem židovského lékaře Hansem. Lyrický svět nedospělého zanícení a vpád nacistické brutality, jež vyvolává zhnusení, strach, ale i statečný odpor. Přímočarost a upřímnost mládí na rozhraní s patosem a sentimentalitou. Jednoduché vyprávění se dlouho vznáší jako v dlouhém tunelu, za jeho slovy je cítit pustou tmu, a přesto srdce očekává nový den, kruh světla… a na konci svět vybuchne jako hroutící s hvězda. Knížka, která mrazí – a nadchne. Shledání (Reunion) není autobiografické dílo, přestože autobiografické prvky obsahuje: „Chlapec z toho příběhu, to samozřejmě jsem já,“ řekl o něm Uhlman, „jen jsem se nikdy nekamarádil s žádným Hohenfelsem. Rodina Hohenfelsových je jakýmsi smíšeným portrétem několika mých aristokratických spolužáků a jejich rodičů.“ Útlá novela vypráví o přátelství dvou dospívajících chlapců, jejichž osud tragicky poznamená dobová atmosféra v Německu, o složitém hledání mravních hodnot v době, kdy se většinový názor německé společnosti přiklonil k nacistické ideologii.

Rutherfurdova románová sága plyne jako povodí řeky Temže srdcem tohoto města od dob, kdy na ostrov přišli Římané, kteří zde položili základy budoucího Londýna, dál pokračuje šestnácti stoletími až k viktoriánským inženýrům, kteří dali městu jeho světoznámý Tower Bridge, a pozvolna se ubírá do naší současnosti, kde končí v nové moderní londýnské čtvrti Docklands. Prostřednictvím podmanivých a dobrodružných příběhů desítek pozoruhodných hrdinů se čtenář stává svědkem vzniku Londýna a jeho narůstající moci, slyší ozvěny historie v jeho kamenných zdech a účastní se úžasného mirákula, které přetrvává do dnešních dnů…

Kniha Dívka, žena, jiné sleduje strhující osudy dvanácti britských žen na strastiplné pouti napříč uplynulým stoletím. Nebojácná farmářka, lesbická feministka, uklízečka středního věku, úspěšná bankéřka, přísná učitelka či žena v domácnosti s poporodní depresí… Každá z nich je jiná, a přesto se navzájem podobají víc, než by samy čekaly...

Déle než 51 let čekal Florentino Ariza na novou příležitost, aby mohl Fermině Dazové vyznat nekonečnou lásku, na chvíli, až její 80letý manžel, slovutný lékař, zemře. Tehdy přichází chvíle pro kdysi opuštěného milence. Než se oba staří lidé spolu vypraví po řece Magdaleně, aby nedotčeni zlobou světa vpluli do elysia své lásky, stáčí se autorův pohled do jejich minulosti plné všedních věcí i nepravděpodobné krásy. Geniální vypravěč sestupuje do nížin triviální literatury a líčí své postavy v rozmanitých podobách lásky, lásky romantické i domestikované, lásky "osamělých lovců" i lásky manželské. Na sentimentální příběh z lidové četby navěšuje vlastní vzpomínky a sny.

Kniha nás vrací do hektických šedesátých let 20. století, do doby hippies, demonstrací proti válce ve Vietnamu a proti stávajícímu společenskému (zlo)řádu v USA. Formou deníku zachycuje proměnu devatenáctiletého studenta v dospělého muže, který je okolnostmi donucen zaujmout pevné stanovisko.

Ve svém románu světoznámý představitel tzv. retrofiction ukazuje život v New Yorku v živých barvách třicátých let tohoto století. Doctorow oživuje vzpomínky na Bronx a Manhattan v době, kdy na ulicích ještě bylo bezpečno a rodiny v těžkých časech držely pospolu. Hoch jménem Edgar tehdy intenzivně vnímal své okolí, zachytil všechny jeho vůně, zvuky i zvyky, sladkobolné přísliby doby, jež vyvrcholily Světovou výstavou roku 1939.