Klasické dílo italské literatury, jímž autor vytvořil italský typ romantického historického románu. Zcela v duchu doby vedle historie lásky dvou mladých lidí, lombardských vesničanů Renza a Lucie, uprostřed vzrušených dějů třicetileté války v první polovině 17. století, vyjádřil i tužby a snahy své doby zbavit se cizácké nadvlády a dosáhnout mimo osvobození i sjednocení národa.

Příběh lásky Renza a Lucie, jejichž tužbám a snům se postaví do cesty panská zvůle, je prostý; avšak kolem základní zápletky se sdružují další a další epizody a dobrodružství. Vylíčení mnoha dobrodružných příběhů, jež prožije dvojice milenců, dalo autorovi příležitost zobrazit všechny společenské vrstvy od prostého tkalcovského dělníka Renza přes zbabělého faráře Abbondia až po zpupného šlechtice Rodriga, který je schopen každého zločinu, aby dosáhl svého chvilkového rozmaru. Manzoni na podkladě dobových dokumentů podrobně vykreslil, jak zhoubný byl v Itálii vliv tzv. brávů, ozbrojených žoldnéřů ve službách jednotlivých feudálů a sugestivně popsal hrůzy morové epidemie, zavlečené do Milána císařskými vojsky Valdštejnovými.