Rozhovor s divadelní a filmovou herečkou Jiřinou Jiráskovou není jen tak obyčejným interview. Ponoří-li se čtenář do hereččiny zpovědi o soukromém životě, rodině, mamince, láskách, o milovaném životním partnerovi, musí obdivovat její otevřenost, smysl pro detail, moudrost, vtip a intelekt. Jiřina Jirásková, která je hluboko zapsaná v srdcích diváků, hovoří o svých kolezích, velkých hereckých osobnostech, o významných divadelních i filmových rolích.

Burleska z předmnichovské republiky: Vysoký vládní úředník, rozhodnutý zakročit proti všem nešvarům, jede na Podkarpatskou Rus vyšetřovat zpronevěru, ale brzy se dostává do osidel pro něho dosud neznámého kouzla vodky. Postupně přestává být sám sebou, jeho svět, představy i touhy se mění, celá jeho cesta se vyvíjí jinak, než předpokládal, a končí překvapivě i nečekaně. V rozvíjení děje, vršení scén i epizodických situací se uplatňuje Koenigsmarkův smysl pro ironii, nadsázku a grotesknost i schopnost kresby postav a charakterů. Současně však i schopnost pronikat k podstatným rysům lidské povahy, které se derou a povrch, jakmile se člověk zbaví masky, s níž dosud žil.

Autor psal v minulých deseti letech drobné eseje a úvahy nad aktuálními i nadčasovými jevy, a to jak do tištěných, tak do internetových médií. Některé z nich jsou v této knížce. Vyznačují se ironií, skeptickým kriticismem a ostrými pointami. "Kdysi v devadesátých letech jsem vytvořil termín "nenažraný inženýr z malých měst", kterým jsem nahrazoval učenější výraz "deprivovaný provinciální technokrat", což znamená zhruba totéž, ale adresát je daleko namíchnutější. Bylo to po sametové revoluci, a tito mladí muži, deprivovaní a uvažující technokraticky, kteří pracovali v továrnách a závodech malých měst, placeni předtím mizerně jako všichni, se stávali politiky. Svoboda pro ně znamenala především svobodu nadělat prachy. A neuvažovali o tom, jaké lidi to z nich udělá a už vůbec ne o tom, jaký systém vytvoří." A. K.: Filozofie hladových inženýrů