Tuto prózu Borise Viana bychom mohli bez nadsázky nazvat mejdanovou. Jediným tématem knihy jsou nesčetné mejdany a takzvané surprise-party, které organizoval Vian a jeho přátelé v době následující krátce po osvobození Paříže. Hlavním hrdinou a tahounem mejdanů je Vianův kamarád z dětství Jacques Loustalot zvaný Major. Majorovy překvapivé akce a happeningy byly magnetem na holky, kvůli nimž se nakonec všechny mejdany konaly. Jeho nejzářnějším číslem bylo vyjmutí a polknutí skleněného oka, které bylo pozůstatkem Majorova úrazu z mládí. V neposlední řadě se čtenář dozví i zaručený plán, jak postupovat při balení holek a odrovnávání vyskytnuvších se soků v lásce.

Zběsilá variace na brakové příběhy americké drsné školy ukazuje Borise Viana coby svého druhu Tarantina ze Saint-Germain-des-Prés. Jako bezděčný předskokan postmoderny Vian v tomto pokleslém krimipříběhu plnými hrstmi nabízí ztřeštěné nápady, zábavnou absurditu, jazykové hříčky a jako břitvu ostrý humor. Přitom po celou dobu nezapomíná spiklenecky pomrkávat na zasvěcené čtenáře, že nic z toho by se nemělo brát úplně vážně. Díky brilantnímu překladu Patrika Ouředníka a originálním vizuálním kompozicím máme tak možnost prožít unikátní komiksový trip – zážitek měnící vnímání a rozšiřující vědomí o žánru hardboiled příběhů, ale i o možnostech vyprávění jako takového.

Nevšední příběh s řadou vtipných až pitoreskních peripetií, kořeněný oslňující autorovou fantazií a odlehčený od začátku do konce svérázným humorem od lehké ironie po sžíravý sarkasmus, vyniká originalitou jazyka, který nesnáší otřelost, nudu a faleš.