28. října roku 1951 v 10 hodin 20 minut jsem spadl pod vlak. Když přednosta železniční stanice v Hérimoncourtu v departmentu Doubs uviděli tělo na kolejích, přinesl celtu Fancouzských státnich železnic, aby "zakryl pozůstatky" jak řekl při vyšetřovaní. Osmiměsiční pobyt v rukou chirurgů ze mně udělal jiného člověka. Na operačním stole, na vozích smrti a na lůžkách utrpení jsem se zapřísahal, že změním způsob života, až se z toho jednou dostanu a budu zase schopen stát na nohou. Že budu celou svou duší, celým svým tělem a celým svým intelektem užívat života tak, jak jsem to nedělal do onoho podzimního dne, kdy na mne sáhla ruka smrti. Od té doby měřím svět křížem krážem. S kamerou v ruce.