Rádlův ostře kritický útok na československý prvorepublikový nacionalismus, v kterém oprávněně viděl nebezpečí budoucího krvavého konfliktu mezi oběma etniky. Košatá argumentace sahá od polemiky s účelovými výklady českých dějin, přes analýzu československé demokracie a jejích vad až po filosofický útok na samotný pojem národa a jeho zbožštění, pocházející od německého romantisty Herdera.

Podle vzoru posledního Římana Boëthia chce E. Rádl zanechat filosofický odkaz, který u něj mimo jiné znamená odklon od přírodních věd . Kniha se zabývá různými filosofickými tématy a má často poznámkový nebo glosující charakter. Je živá stylem a bohatá na myšlenky a co se týče konstrukce kapitol, pak nám někdy připomínají Hegelovu Fenomenologii ducha. Čtení v zamyšleních E. Rádla je obsahem aktuální i pro dnešek. Příklon k Aristotelovi, kterého považuje za největšího filosofického ducha, zcela jasně prozrazuje jeho předchozí exaktní zaměření. V této souvislosti nás však může překvapit, že si zachovává odstup k renesanci a naopak s respektem vzhlíží ke středověku, jehož jsme, podle Rádlova přesvědčení, přímými dědici.