Od Platonova "erota" přes díla Laclose, Sada, Flauberta, Apollinaira, po "Sexuální život Catherine M" od Catherine Milletové, erotický proud po celou dobu výrazně procházel světovou beletrií. Možná proto, že literatura a výtvarné umění jsou jediné oblasti, které unikají principu reality a jsou ovládány principem slasti, snažilo se mnoho spisovatelů dát výraz smyslovému požitku a sexuální touze a současně odmítnout pornografickou průhlednost, obscénnost a všechnu mravní uvolněnost dvojsmyslného žertování. Erotický způsob vyjadřování , narážející na dobová tabu, konfrontovaný se zákazy a cenzurou, vždycky používal neurčitou strategii zahalování, poetickou hru s jazykem, umění sugesce, imaginaci, což dává dílu všechnu jeho literární hodnotu.