Čtyři muži pod jednou střechou. Bez rodiny, bez partnerky, zaměstnání, bez vyhlídky. Nad vodou je drží právě ta střecha nad hlavou a také pouto, které mezi nimi vzniklo. Autor (ich forma) lehce načrtává osudy svých dočasných souputníků a sám prožívá únorový čas jako krizové období, které musí pominout. - Napsané kultivovaně a svěže, vzdor tématu nepůsobí pesimisticky.

Skryli jsme své tváře pod roušku a své životy mezi čtyři stěny. Tak by se dal stručně charakterizovat sevřený povídkový soubor, který vznikal od půlky března do začátku června 2020. Koronavirus a karanténa ale nejsou v žádném případě prvoplánovými tématy textů. Povídky ukazují současného člověka v situaci, kterou dosud nepoznal a která jej nutí bilancovat a odhalit, co doposud skrýval i sám před sebou. Rodina prchající v panice z města k příbuzným na chatu, osamělý muž zabarikádovaný v panelákovém bytě, Václav podezřívající svoji ženu z nevěry nebo výčitkami pronásledovaný Tomáš chystající se ukončit milostný poměr. A pak jsou tu vzpomínky, které nenadále obydlují všechny kouty neznámého domova, návraty do dětství, k rodičům, k prvním láskám a ke všem těm zaprášeným životním plánům ukrytým v regálech nepaměti. A nakonec otázka, jak se po těch sto dnech vrátit zpátky do reality.