Román z roku 1937 spojuje realitu s fantastičností v líčení zvláštního života mladého studenta, jenž se utváří v souhlasu s ročními obdobími a koloběhem přírody. Zároveň sahá do tehdejší společenské skutečnosti. Experimentální román spojuje fantastické téma, kdy hrdina s koloběhem přírody nabývá síly na jaře a v létě a v zimě upadá do spánku, s hlubokým psychologickým prokreslením i se zřetelem sociálním.

V rovině příběhu sledujeme procitnutí hlavního hrdiny Petra Broka v gigantickém mrakodrapu Mullerdómu a jeho tápavé pokusy nalézt ztracenou paměť. Brok se v tomto podivném světě ocitá bez vzpomínek či vysvětlení, navíc je vybaven neviditelností. Z notýsku v kapse se dozvídá své jméno i poslání – je detektivem, který má za úkol osvobodit princeznu Tamaru z rukou vládce Mullerdómu, bezcitného boháče Ohisvera Mullera. Brok prochází mrakodrapem jako panoptikem světa a nachází zde většinou jen lidské utrpení…

Groteskně fantastické povídky s atmosférou prolínání snu a skutečnosti vyúsťují v zábavných situacích, jejichž nečekané rozuzlení osvětluje tajemné končiny lidské psychiky. Výbor z fantaskně laděných próz Jana Weisse, který uspořádala Lenka Ščerbaničová