Počátky české litografie 1819–1850 Publikace vydaná ke 200. výročí vynálezu litografie Litografie se na horizontu výtvarného umění objevila v době, kdy se Evropa po Velké francouzské revoluci a během napoleonských válek ocitala ve zrychleném pohybu společenských a politických proměn. Nová technika tisku z plochy této situaci vycházela vstříc svojí snadností a tvárností. Vznikaly litografické dílny a litografie začala být důležitým sdělovacím prostředkem své doby. Pro malíře se stala litografická křída samozřejmým prostředkem umělecké tvorby. Během několika let se tato technika prosadila jako prostředek obrazové reprodukce a podstatnou měrou přispěla k procesu demokratizace výtvarného umění v 19. století. Statě historiků umění z Národní galerie, pražského UPM a dalších sbírek přibližují vynález litografie pražským rodákem Aloisem Senefelderem, počátky kamenotiskařské živnosti v Čechách, spjaté se jménem Antonína Langweila, a nejvýznamnější autory a litografické dílny, mezi něž patřily dílny Antonína Machka, Gottlieba Haaseho či Karla Henniga. Katalog poprvé mapuje nejranější litografickou tvorbu v Čechách a na Moravě. Sleduje její témata a uplatnění v řadě námětových oblastí, od obrazových alb a reprodukcí, portrétní a místopisné grafiky až po zábavné či příležitostné tisky, knižní a časopiseckou produkci a další.