V této knize veršů se Urbánková soustředila hlavně na poezii, která je inspirována láskou k dítěti a mateřskými city vůbce. Nepropadala přitom sentiemntalitě a "žvatlavosti", v těchto polohách poezie tehdy tak častá, ale vytvářela nový typ žánru kdysi okrajového: učila životní radosti, odvaze, samostatnosti.