Listy Karlu Michlovi z let 1936-1951

Kniha s podtitulem "film lásky z roku 1872" je zajímavý literární experiment. V tomto románu v dopisech, které si v sedmdesátých letech minulého století psali Johnovi rodiče, autor s úspěchem využil dobové milostnékorespondence, aby zachytil tehdejší kulturní a společenskou atmosféru a charakterizoval jednotlivé postavy.

Jaromír John vypravuje podle Cervantesa. Snad každý zná šlechetného, chrabrého, i když více než podivínského rytíře Dona Quijota a jeho nerozlučného druha Sancha Panzu. Chudého zemana dona Quijana pobláznila četba rytířských románů. Pod jménem Don Quijote de la Mancha se proto vydává na pouť za ideály bludného rytířství a za vysněnou dámou svého srdce Dulcineou. Se vznešeným posláním ale ostře kontrastuje jeho vytáhlá postava stárnoucího muže, improvizované rezavé brnění, ubohá herka Rosinante i jeho přízemní, ale upřímný panoš, sedlák Sancho. Během cesty překonávají oba hrdinové množství překážek a protivenství, jimž se srdečně zasmějeme, zároveň však pocítíme smutek nad jejich marností a uvědomíme si rozpor mezi šlechetnými ideály a mnohdy nelítostnou realitou.

S humorem až nadsázkou, místy s lehkým smutkem vypráví John o myšlení, náladách, touhách i zármutku českých vojáků v zákopech, lazaretech i zázemí. Tragika a nesmyslnost 1. světové války, vyznívající z podtextu jednotlivých povídek, zařazuje knihu mezi stěžejní díla líčící osud českých lidí té doby.

Kniha má dvě části - Aforismy, poprvé vydané v knižní podobě. První část nazvaná Laškovné definice kde autor odhaluje lidské vlastnosti, obecné i dobové jevy spjaté s politickou i společenskou atmosférou kolem roku 1939. Ve druhé části pak čistými aforismy, které uchvátí moudrostí a nápaditostí.

Historie vyšinutého člověka, zpustlého důstojníka rakouské armády, který za první světové války vybíjí svou krutost a surovost na bezbranném obyvatelstvu. Po válce si vydělává na chléb tím, že spravuje rozbité panenky