aneb modlitba za jedno město a přítele

Mnichovské nakladatelství Piper trefilo svým nápadem "Návodů k použití" zřejmě hřebíček na hlavičku. Řada Návodů k použití měst, zemí a oblastí - vždy z pera literáta - čítá dnes již téměř sedm desítek položek. V roce 1998 došlo i na jazykový a geografický novotvar "Tschechien" - řekli bychom "Česko". Nakladatel oslovil Jiřího Grušu, který právě ukončil své diplomatické poslání v Bonnu a ministerské v Praze, jako muže zakotveného ve dvou jazycích, literaturách a kulturách - české a německé...

Osobitá básnivá kronika tří generací rodu Kokešů

Mezi uměním, politikou a filozofií se pohybuje Jiří Gruša lehce nejen v životě, ale i v literatuře. Dokazuje to právě svazek Šťastný bezdomovec. V této knize politických, filozofických, ale i literárních a velmi osobních esejů se pravděpodobně ocitáme na (další?) křižovatce autorovy tvorby. Ta totiž zřejmě stále více tíhne ke druhému pólu autorovy osobnosti, byť nezaměnitelně propojenému s básníkem a romanopiscem: Gruša se výrazně profiluje jako brilantní esejista – vzděláním filozof...

Jeden z nejvýznamnějších současných českých básníků a současně i kulturních činitelů (v listopadu 2003 se Jiří Gruša stal předsedou mezinárodního klubu PEN) se v rozhovoru s Danielem Dobiášem ohlíží za svým posavadním životem. Pozornost věnuje zejména událostem kolem časopisu Tvář, kulturní i mravní situaci v druhé polovině 60. let jakož i normalizačnímu marasmu a svému stíhání a věznění spojenému s uveřejněním části románu Mimner aneb Hra o smrďocha a samizdatovou publikací románu Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele.

aneb modlitba za jedno město a přítele

Vynikající český memoárový román ze 70. let 20. století je svědectvím o době protektorátu a prvních poválečných let v českém maloměstě. Při vyplňování rubrik osobního dotazníku v normalizačních sedmdesátých letech se autor rozpomíná na řadu událostí, které jako dítě viděl sám, nebo si je domyslel podle vyprávění rodičů. Originální vzpomínky ve vyprávění gradují až k osudné sovětské okupaci Československa v roce 1968. Knížka, která vychází ze stejného životního pocitu jako Škvoreckého Zbabělci, je kromě jiného i působivým dokladem o vztahu syna k matce.

Jiří Gruša patří k nejvýznamnějším básníkům generace, která na českou literární scénu vstoupila v prvé půli 60. let. Sbírka básní a krátkých textů Wacht am Rhein aneb Putovní getl vznikla v letech 1975 - 1985 a obsahuje poslední česky psané básně autora, jenž se dále věnoval především próze. V době vzniku sbírky žil Gruša žil pod neustálým tlakem režimu (v roce 1978 strávil dva měsíce ve vyšetřovací vazbě) a v existenční nejistotě byl nucen střídat povolání. Významný přelom pak znamenal rok 1981, ve kterém byl donucen k emigraci. Grušova poezie vždy zaujímala čtenáře svými provokujícími a drásavě nesentimentálními milostnými verši, smyslem pro zkratku a výpustku, stejně tak jako autorovým neobyčejným citem pro jazyk, pohybujícím se na samé hranici experimentu.

Próza podává zprávu o smyšlené zemi, jejímž kultem je násilí a krutost.

Básně napsané v letech 1969-1973.