Autor se ve své díle podle vlastního vyjádření „pokouší dát tvar spleti poznatků a myšlenek nastřádaných na dlouhé životní pouti“. Kniha má široký záběr a je jakýmsi pokusem o pohled na „celek světa v jeho konkrétnosti“. Ústřední myšlenkou, od níž se odvíjejí autorovy filozofické úvahy, je jeho přesvědčení o základní jednotě lidského rodu, v jehož existenci spatřuje určitou vesmírnou výjimečnost. Ve svém konečném důsledku představuje toto dílo hledání a nalézání odpovědí na řadu otázek po smyslu života, jež si lidstvo klade odnepaměti.

Úvahy českého myslitele a geologa o člověku a významu lidského rozumu ve vývoji lidstva, zejména však v naší současnosti.

Autor se ve svém díle podle vlastního vyjádření "pokouší dát tvar spleti poznatků a myšlenek nastřádaných na dlouhé životní pouti". Kniha má široký záběr a je jakýmsi pokusem o pohled na "celek světa v jeho konkrétnosti". Ústřední myšlenkou, od níž se odvíjejí autorovy filozofické úvahy, je jeho přesvědčení o základní jednotě lidského rodu, v jehož existenci spatřuje určitou vesmírnou výjimečnost. Ve svém konečném důsledku představuje toto dílo hledání a nalézání odpovědí na řadu otázek po smyslu života, jež si lidstvo klade odnepaměti.

Autor se ve svém díle podle vlastního vyjádření „pokouší dát tvar spleti poznatků a myšlenek nastřádaných na dlouhé životní pouti“. Kniha má široký záběr a je jakýmsi pokusem o pohled na „celek světa v jeho konkrétnosti“. Ústřední myšlenkou, od níž se odvíjejí autorovy filozofické úvahy, je jeho přesvědčení o základní jednotě lidského rodu, v jehož existenci spatřuje určitou vesmírnou výjimečnost. Ve svém konečném důsledku představuje toto dílo hledání a nalézání odpovědí na řadu otázek po smyslu života, jež si lidstvo klade odnepaměti.

Ve své nové knize načrtává profesor Jiří Krupička svou představu stavu dnešního světa a perspektivy, kterou má lidský rod před sebou. Lidstvo, směřující stále rychleji do pasti neomezeného růstu, by se mělo zamyslet nad další cestou. Mysl člověka je unášena vpřed, aniž by se zajímala o širší souvislosti. Ačkoli dnes žijeme v mnoha směrech „lidštěji“ a solidárněji než kdy v minulosti, je posledních sto let také dobou hromadného zabíjení lidí a nebývalého ničení prostředí, ve kterém žijeme. Jedinou možností je tvořivá inteligence, která ovládne rostoucí a potenciálně ničivou moc lidstva. Vesmír si neuvědomuje sám sebe, my jsme jeho jediný mozek, který by si měl uvědomit svou výjimečnost a odpovědnost za svou budoucnost.