Příběh o tom, jak byla v uplynulém století hledána, nalézána, ztracena a znovu nalézána cesta ke všeobecnému míru. Portrét hraběnky Berty z Kinských, pozdější baronky Suttnerové předchází příběhu Alberta Einsteina. Toho autor bez nadsázky považuje za největší postavu hnutí, které pak bylo s oprávněnými rozpaky a skepsí nazýváno mírovým. Albert Einstein se stejným nadhledem, s nímž zkoumal a posuzoval zákony božské přírody, hledal a formuloval pravidla soužití mezi národy.Je čas Einsteinovu vizi světa bez válek zařadit do současných úvah. Toto poselství je, jak se ukazuje, stále aktuální.

K dvacátému výročí sovětského vpádu do Československa vydalo v červnu 1988 Čs. dokumentační středisko nezávislé literatury v Scheinfeldu historickou studii pseudonymního autora Miroslava Synka (vlastním jménem Jiří Vančura) Naděje a zklamání: Pražské jaro 1968. Podle zahraničního editora svazku Viléma Prečana patří mezi přednosti Vančurovy studie »důsledně historický přístup k událostem a nezbytný odstup od nich, jakož i snaha postihnout všechny dějové vrstvy dějinného dramatu a objektivně hodnotit úlohu všech jeho protagonistů«. Vančurova práce se zabývá obdobím od konce r. 1967 do dubna 1969.

Příběh o tom, jak byla v uplynulém století hledána, nalézána, ztracena a znovu nalézána cesta ke všeobecnému míru. Portrét hraběnky Berty z Kinských, pozdější baronky Suttnerové předchází příběhu Alberta Einsteina. Toho autor bez nadsázky považuje za největší postavu hnutí, které pak bylo s oprávněnými rozpaky a skepsí nazýváno mírovým. Albert Einstein se stejným nadhledem, s nímž zkoumal a posuzoval zákony božské přírody, hledal a formuloval pravidla soužití mezi národy.Je čas Einsteinovu vizi světa bez válek zařadit do současných úvah. Toto poselství je, jak se ukazuje, stále aktuální.