Římský dějepisec Titus Livius se narodil roku 59 před n.l. v Patavii, což je dnešní Padova. Toto město se proslavilo svoji mravní přísností, která se pak stala i důležitým rysem Liviových děl. Sám autor patřil k přesvědčeným republikánům, obdivoval Pompeia i Cicerona, účastnil se aktivně občanské války a i po porážce si zachovával jistou názorovou samostatnost. Přesto později vcelku uznával vhodnost "pax Augusta" (Augustova míru). Po dovršení třiceti let se Livius rozhodl sepsat historii římského národa. Tomuto titánskému úkolu věnoval celý svůj mužný a stařecký věk, psal knihy dějin celých 40 let. Dal však vzniknout vůbec nejrozsáhlejšímu spisu dějin , jaký kdy vznikl. Dílo nazval Ab urbe condita (Od založení města) a získal si jím nesmrtelnou slávu. AK sv. 11

Liviovu literární slávu založilo monumentální historické dílo, k němuž autor přistoupil na začátku 30. lech př. n. l. a na kterém pracoval čtyřicet pět let až do své smrti. Výsledkem této práce bylo 142 knih Od založení města, umělecký výklad celé římské historie od jejich mytických začátků do r. 9 př. n. l. Z úplného díla se zachovala pouze čtvrtina, ostatní obsah je znám z výtahů, dochovaných v různých podobách.