Klasika hispánské literatury Miguela de Cervantese (1547–1616) zná český čtenář již dlouho z řady překladů Dona Quijota nebo Příkladných novel a dramat. Poslední dílo, román Persiles a Sigismunda, kterého si sám autor cenil nejvíc, však dosud přeloženo nebylo. Místo přívlastku „severský“ by podtitulu možná více slušel výraz „evropský“. Román totiž líčí dobrodružné putování dvojice milenců ze severských zemí přes celou Evropu do Říma, přičemž hrdinové prožívají neuvěřitelná, občas až surreálná dobrodružství a na své cestě se setkávají s nejrůznějšími lidmi mnoha národností.

Otevírá se před vámi snad nejslavnější kniha, jakou kdy lidské pokolení zrodilo, kniha, která přináší nejen pozoruhodně zábavný obraz jednoho hrdiny a jeho doby, ale i ojediněle hluboký vhled do lidského údělu vůbec . Kolik úsilí vynakládáme na své záležitosti – v neposlední řadě na své děti – aniž bychom se mohli dozvědět, jaké plody, zda sladké nebo trpké, naše snaha v budoucnosti přinese! Jde tu o mnohem víc než jen o donkichotské fanfaronství či o nesmyslný, marný boj s větrnými mlýny – román se týká samotné nejhlubší podstaty života přemýšlejícího a cítícího člověka. Vždyť don Quijote nikdy nebojuje málo ani o malý cíl… Don Quijote, který touží vnutit světu svůj ideál, a jeho nerozlučný druh a neodmyslitelný protiklad Sancho Panza vyjadřují střetání ideálu, iluze a snu s přízemní realitou, a to je hlubokým zdrojem komična i tragiky. Takové výzvě čelí, kdo má odvahu pohlédnout na svět, jaký skutečně je. Kdo by se našemu hrdinovi smál, že někdy podlehne okouzlení z pozlátek a snů, propadne ideálům a nechá se unášet fantazií a nekonečně naivní, čistou vírou…

Otevírá se před vámi snad nejslavnější kniha, jakou kdy lidské pokolení zrodilo, kniha, která přináší nejen pozoruhodně zábavný obraz jednoho hrdiny a jeho doby, ale i ojediněle hluboký vhled do lidského údělu vůbec . Kolik úsilí vynakládáme na své záležitosti – v neposlední řadě na své děti – aniž bychom se mohli dozvědět, jaké plody, zda sladké nebo trpké, naše snaha v budoucnosti přinese! Jde tu o mnohem víc než jen o donkichotské fanfaronství či o nesmyslný, marný boj s větrnými mlýny – román se týká samotné nejhlubší podstaty života přemýšlejícího a cítícího člověka. Vždyť don Quijote nikdy nebojuje málo ani o malý cíl… Don Quijote, který touží vnutit světu svůj ideál, a jeho nerozlučný druh a neodmyslitelný protiklad Sancho Panza vyjadřují střetání ideálu, iluze a snu s přízemní realitou, a to je hlubokým zdrojem komična i tragiky. Takové výzvě čelí, kdo má odvahu pohlédnout na svět, jaký skutečně je. Kdo by se našemu hrdinovi smál, že někdy podlehne okouzlení z pozlátek a snů, propadne ideálům a nechá se unášet fantazií a nekonečně naivní, čistou vírou…