Pikareskní román, který na příbězích potomka údajné pobělohorské šlechty zachycuje běh našich dějin 20. století s tragikomickou nadsázkou. Prostor mezi kavárnou Slávií, Karlovým mostem a Malou Stranou je jevištěm, po němž se v různých maskách pohybuje Mikuláš Belecredos, kavárenský povaleč s bujnou fantazií, který pozoruje dějinné události kolem sebe jedním krátkozrakým a druhým dalekozrakým okem. Jeho vidění historie od návštěvy Lenina v Praze až po okupaci 1968 je groteskně deformované, bláznivé a poetické.

Když byl jeden z nejvýznamnějších vojevůdců a politiků z doby třicetileté války Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna (1583–1634) ještě neznámým a chudým šlechticem, učinil z dnešního pohledu dva taktické kroky: přestoupil ke katolicismu a oženil se s bohatou vdovou Lukrecií Nekšovou z Landeku, majitelkou vsetínského panství. Po pěti letech paní Lukrecie zemřela a Albrechtovi se podařilo získat její majetek jako dědictví. Jak k tomu došlo? Co se tenkrát ve Vsetíně odehrálo? Byl to klíčový moment pro Valdštejnovu budoucí kariéru? Takové otázky si kladl spisovatel Ota Filip, podle vlastních slov z poloviny Valach z Hošťálkové u Vsetína, v sedmdesátých letech minulého století, v prvním období svého exilu v Bavorsku. Tehdejší odborná literatura o tomto období Valdštejnova života mlčela, a proto se Ota Filip rozhodl ten příběh vyprávět tak, jak se mohl stát a možná i stal, a přitom popustil uzdu své fantazii. Kniha vyšla v roce 1979 německy a téhož roku česky pod názvem Valdštýn a Lukrecie v exilovém nakladatelství 68 Publishers v Kanadě. Nyní vychází po více než třiceti letech česky znovu, pouze drobnými úpravami a pozměněným názvem.