Velký stylizovaný román vychází ze skutečných událostí a líčí příběh skupiny Židů z východní části SSSR, kteří v letech 1944–5 táhli Evropou s cílem klást aktivní odpor Němcům a vést partyzánskou válku. Kniha ovšem není tezovitou ilustrací protiválečné aktivity Židů, ale spíše románem-cestou, jenž čtenáře zaskočí postižením rozporné složitosti tehdejší doby, včetně lidového antisemitismu v Polsku a Bělorusku. Rovněž poměrně chaotické a ne vždy zdařilé sabotážní akce jsou tu až druhotné, autor s hlubokou vnitřní pravdivostí ukazuje, že jeho nejistým, nehrdinským „hrdinům“ jde v prvé řadě nepokrytě o holé přežití.

Když ne já pro sebe, kdo tady bude pro mne? A když ne takto, jak? A když ne nyní, kdy? ptá se píseň, kterou přijala za svou hymnu Gedaljova partyzánská skupina složená z ruských a polských Židů, mužů a žen odhodlaně bojujících proti nepříteli. Jsou to lidé, kterým válka vzala všechno – jejich rodiny, domovy, svobodu. Vydali se na dlouhou pouť z běloruských lesů a bažin směrem na západ. Jejich boj se ale leckdy nesetkává s pochopením a podporou místních obyvatel, ani jiných partyzánských oddílů. Musejí urazit víc než dva tisíce kilometrů a překonat nejhorší hrůzy závěrečné fáze války, chtějí-li dorazit do italského Milána…