Námětem románu je převoz starého trestance Valsnisiho z jedné trestnice do druhé.Po jednotvárném životě v cele vidí Valsnisi opět svět,byť zamřížovaným okénkem vězeňského vagónu.Valsnisi ví,že stojí na prahu smrti,čas od času ho přepadají nejen kruté záchvaty srdeční choroby,ale i zoufalství nad zmařeným životem,jehož obrazy maně vyvstávají z každého setkání,z každého nového obrazu krajiny.Ale pocit samoty,nesmyslnosti a znechucení vždy znovu překonává dychtivý zájem o lidi a věci,nezdolné okouzlení životem,které umírajícímu vtiskuje do tváře poslední úsměv. Silvano Ceccherini vycházel v knize "Převoz" z vlastních zkušeností.