Příběh rozpadající se rodiny z dělnické čtvrti ve Stockholmu je morálním dramatem o komplikovaných rodinných a partnerských vztazích. Syn se rozhodne pomstít svou mrtvou matku, kterou otec podváděl již za jejího života. Nenávidí otce i jeho milenku. Během roku však poznává, že otázka viny není jednoznačná, a že klamal sám sebe. Se svou nevlastní matkou se smiřuje a nachází i lepší vztah ke své snoubence. Příběh rozpadající se rodiny z dělnické čtvrti ve Stockholmu je morálním dramatem o komplikovaných rodinných a partnerských vztazích. Syn se rozhodne pomstít svou mrtvou matku, kterou otec podváděl již za jejího života. Nenávidí otce i jeho milenku. Během roku však poznává, že otázka viny není jednoznačná, a že klamal sám sebe. Se svou nevlastní matkou se smiřuje a nachází i lepší vztah ke své snoubence.

Had je po Popáleném dítěti druhý román Stiga Dagermana, který vychází v nakladatelství Mot. Přitom jde však o autorovu románovou prvotinu. Text vznikal za války a byl vydán roku 1945. Dagermanovi tehdy bylo 22 let, psal články do kulturních rubrik odborářských časopisů. Švédsko si za 2. světové války zachovalo neutralitu a mladý Stig Dagerman svůj postoj k ní proměnil ve výrazné občanské gesto: vzal si za ženu Annemarie Gotzeovou, dceru německých uprchlíků, jež tak mohla získat švédské občanství. Had má podobu sbírky povídek, nicméně mistrovské rozuzlení posléze odhalí jejich skrytou provázanost. Autor dokáže svou látku podat rovnocenně mužským i ženským pohledem, přičemž obě tyto optiky mu slouží ke zkoumání hlubokého zla sociální nespravedlnosti a k popisu psychologie strachu. Had je totiž především kniha o strachu, základním lidském instinktu. Dagerman ho pitvá chladně a racionálně. Pečlivě analyzuje, jak skupinu jednotlivců postupně přemáhá děs, jak na něj reagují každý po svém. Snaží se ukázat, že si člověk primární úzkost nosí v sobě. A spíše než ji popírat je třeba ji přijmout: naučit se s ní žít je jediná cesta, jak sebe sama poznat.

V roce 1946 se mladý švédský novinář a spisovatel Stig Dagerman vypravil do Německa a v pozoruhodném svědectví zachytil, jak smíšené pocity v něm válečné trosky vyvolávají: zkoumá utrpení, nenávist i vinu. Situace, v níž návštěvník na podzim roku 1946 zastihl německý národ, byla stručně řečeno taková, že vyvozovat z jeho ideologického postoje jakékoli závěry se jevilo jako morální nemožnost. Hlad je přece forma nevypočitatelnosti, nejenom fyzický, ale i psychický stav, který poskytuje velmi malý prostor pro dlouhé přemýšlení.

Starosti se svatbou obsahují typicky dagermanovskou mravní problematiku, jako je pocit lidské osamělosti a odpovědnosti, sociální vztahy mezi lidmi, jenže ji skrývá, vpracovává do lyrickoepické tkáně, vytvářené z anekdotických epizod, proniknutých často drastickým humorem (a jindy obestřených snovou neskutečností), který kontrastuje s jejich tragickým podtextem. Tyto epizody živelně krystalizují kolem ústředního motivu vesnické svatby mezi věrolomnou Hildur a bohatým řezníkem Westlundem.

V roce 1946 se mladý švédský novinář a spisovatel Stig Dagerman vypravil do Německa a v pozoruhodném svědectví zachytil, jak smíšené pocity v něm válečné trosky vyvolávají: zkoumá utrpení, nenávist i vinu. Situace, v níž návštěvník na podzim roku 1946 zastihl německý národ, byla stručně řečeno taková, že vyvozovat z jeho ideologického postoje jakékoli závěry se jevilo jako morální nemožnost. Hlad je přece forma nevypočitatelnosti, nejenom fyzický, ale i psychický stav, který poskytuje velmi malý prostor pro dlouhé přemýšlení.

Had je po Popáleném dítěti druhý román Stiga Dagermana, který vychází v nakladatelství Mot. Přitom jde však o autorovu románovou prvotinu. Text vznikal za války a byl vydán roku 1945. Dagermanovi tehdy bylo 22 let, psal články do kulturních rubrik odborářských časopisů. Švédsko si za 2. světové války zachovalo neutralitu a mladý Stig Dagerman svůj postoj k ní proměnil ve výrazné občanské gesto: vzal si za ženu Annemarie Gotzeovou, dceru německých uprchlíků, jež tak mohla získat švédské občanství. Had má podobu sbírky povídek, nicméně mistrovské rozuzlení posléze odhalí jejich skrytou provázanost. Autor dokáže svou látku podat rovnocenně mužským i ženským pohledem, přičemž obě tyto optiky mu slouží ke zkoumání hlubokého zla sociální nespravedlnosti a k popisu psychologie strachu. Had je totiž především kniha o strachu, základním lidském instinktu. Dagerman ho pitvá chladně a racionálně. Pečlivě analyzuje, jak skupinu jednotlivců postupně přemáhá děs, jak na něj reagují každý po svém. Snaží se ukázat, že si člověk primární úzkost nosí v sobě. A spíše než ji popírat je třeba ji přijmout: naučit se s ní žít je jediná cesta, jak sebe sama poznat.

Příběh rozpadající se rodiny z dělnické čtvrti ve Stockholmu je morálním dramatem o komplikovaných rodinných a partnerských vztazích. Syn se rozhodne pomstít svou mrtvou matku, kterou otec podváděl již za jejího života. Nenávidí otce i jeho milenku. Během roku však poznává, že otázka viny není jednoznačná, a že klamal sám sebe. Se svou nevlastní matkou se smiřuje a nachází i lepší vztah ke své snoubence.