Životopisný román ze života malíře Vincenta van Gogha z období let 1881–1883. Koncem roku 1881 se ještě ani ne třicetiletý Vincent van Gogh uchyluje do Haagu, aby se zde po trpkých životních zklamáních pokusil vypracovat se na malíře. Haag je v té době sídlem mnohých významných umělců jako Israëlse, Mauva a bratří Marisů i kvetoucího uměleckého obchodu, ale haagské malířské kruhy plachého, vášnivého a podivínského Vincenta mezi sebe nepřijmou, tím spíše, že se rozhodne spojit svůj život s těhotnou ženou z ulice. Vincent žije jako nejchudší dělník, pouze z podpory svého mladšího bratra Thea a zcela osamocen se snaží prosekat bídou i malířskými problémy ke svému vznešenému cíli: navzdory vládnoucí dekadenci čestně a věrně zpodobňovat lidskou i životní pravdu.

Osudy lidí na první pohled tak vzdálených původem, založením a životním snažením, a přece tak blízkých ve snaze dobrat se sebe sama v hledání opravdového, ideálního přátelství a citových hodnot, se prolínají v knize, jejímž základem je několik dochovaných dopisů, které vyměnili Guy de Maupassant a Marie Bakšircevová. Autor vychází ze základní otázky vztahu těchto dvou složitých osobností, které se vlastně osobně nikdy nesetkaly. Co přitahovalo mladou excentrickou ruskou šlechtičnu, žijící s celou příbuzenskou suitou v Paříži, malířku, sochařku a literátku in spe, obklopenou spoustou ctitelů a přátel, právě k Maupassantovi? Byl již tehdy uznávaným spisovatelem, proslavil se nejen plnokrevným způsobem života, ale hlavně kritickým tónem svých děl s výrazně sociální problematikou, v kterých jsou podstatné negativní znaky francouzské buržoazní společnosti po roce 1870. A naopak – čím na něj zapůsobila tak silně, že se cítil zasažen a ochuzen její předčasnou smrtí víc, než byl ochoten přiznat?

V roce 1820 dává hrabě Esterházy exhumovat tělesné ostatky slavného hudebního skladatele Josepha Haydna – pohřbeného na vídeňském hřbitově roku 1809 –, aby je mohl pietně uložit do krypty na svém zámku v Eisenstadtu. Po otevření rakve přítomní s hrůzou zjistí, že z kostry byla brutálně odseknuta a ukradena lebka. Vyšetřováním zločinu je pověřen řadový policista Anton Gindely, který v malebně líčené valčíkové Vídni postupně odhaluje – pod přísným dohledem aristokratického hraběte Esterházyho – dalekosáhlý komplot vyznavačů „v y š š í r a s y“... Usvědčí je, je po zásluze povýšen, ale zločin je na pokyn císařského dvora prohlášen za promlčený. V závěru románu nechává autor zaznít Haydnovu hudbu na slavnostním koncertu jako vítězství ducha nad zvrácenými teoriemi. Vše se odehrává ve Vídni r. 1820 s příslušným koloritem, výbornými charakteristikami a patřičnou gradací.

Román z babylonského starověku