Básník, překladatel ruské a ukrajinské poezie a dlouholetý rozhlasový redaktor v Československém a později Českém rozhlase se ohlíží za svými pestrými životními osudy, s vřelou fascinací hovoří o „hvězdném“ pražském studiu a kolezích mimo jiné o Josefu Bezdíčkovi, Přemyslu Pražském, Miloslavu Jarešovi a Jiřím Horčičkovi. O spisovatelích Miroslavu Florianovi, Josefu Hiršalovi, Bohumile Grögerové, Jiřině Haukové, Emanuelu Fryntovi a dalších, kteří se stali kmenovými autory cyklických rozhlasových relací Současné zahraniční poezie, Klasické poezie a Schůzek s literaturou. Do českého prostředí uvedl v překladech například díla Alexandra Bloka, Osipa Mandelštama a Josifa Brodského. Je autorem básnických sbírek Jak jsme lili zvon, Svět jsou dva, Dům sonetů a Balady a svízelky. Publikace vznikla na základě autorova vyprávění v rozhlasovém cyklu Osudy na stanici Český rozhlas 3 - Vltava.

Knížka Z pozdního sběru je už dvanáctou básnickou sbírkou Václava Daňka (nar. 1929). I v ní se autor vyrovnává s bolestnou ztrátou milované bytosti, která byla po čtyři desetiletí zářivým středem jeho života. Ale zaznívá zde i zcela nový tón. Daněk vtahuje čtenáře do okouzleného úžasu nad krásou mladé ženy, která naprosto nečekaně vstoupila do básníkových osaměle posmutnělých dnů. A verše, které o tom okouzlení svědčí a které tvoří nejcennější část přítomné knížky, dokáží vyjádřit nejen pokorný vděk za tento vzácný a ojedinělý dar, téměř z pomezí snu a skutečnosti, ale najdou dost prostoru i pro rozmarnou mladistvou hravost, málem klukovskou, kterou v něm ona bytost poznovu probudila a obnovila. A co je vůbec nejpodstatnější, často se v nich prosazuje i notná dávka sebeironie, chvílemi i dost „drsné“ a nesentimentální, která účinně krotí jakékoli možné autorovy sklony k mužské ješitnosti, a nijak svého autora přitom nešetří; a cit, jenž je naprosto přiznaně milostný, je tu málem nepřetržitě přenášen po špičkách (málem chlapecké!) cudnosti, a to je ovšem přesně právě ona pozice, která tyto básničky pro své čtenáře činí vnitřně naprosto přijatelnými a věrohodnými – nejde tu tedy ani trochu o pozdní sběratelství erotických trofejí nebo snad dokonce o nějakou variaci na téma Goetha a jeho Ulriky!

Básník, překladatel ruské a ukrajinské poezie a dlouholetý rozhlasový redaktor v Československém a později Českém rozhlase se ohlíží za svými pestrými životními osudy, s vřelou fascinací hovoří o "hvězdném" pražském studiu a kolezích mimo jiné o Josefu Bezdíčkovi, Přemyslu Pražském, Miloslavu Jarešovi a Jiřím Horčičkovi. O spisovatelích Miroslavu Florianovi, Josefu Hiršalovi, Bohumile Grögerové, Jiřině Haukové, Emanuelu Fryntovi a dalších, kteří se stali kmenovými autory cyklických rozhlasových relací Současné zahraniční poezie, Klasické poezie a Schůzek s literaturou. Do českého prostředí uvedl v překladech například díla Alexandra Bloka, Osipa Mandelštama a Josifa Brodského. Je autorem básnických sbírek Jak jsme lili zvon, Svět jsou dva, Dům sonetů a Balady a svízelky.