Autobiografie zesnulého hudebního a filmového kritika, dramaturga, scénáristy, pedagoga, produkčního a publicisty Vladimíra Bora zachycuje autorovy vzpomínky na dětství a dospívání a rovněž četné aktivity, které ho spojovaly s českým divadlem, filmem i hudebním životem. Z vlastních životopisných vzpomínek vyrůstají i další dva životopisy věnované jeho rodičům – operní pěvkyni Olze Valouškové-Borové, sólistce Národního divadla v Praze a opery v Lublani, a Janu Borovi, divadelnímu režisérovi a publicistovi, uměleckému šéfovi Švandova divadla a Divadla na Vinohradech a šéfovi činohry Národního divadla.

Kniha, v níž operní kritik, vycházeje ze svých publikovaných kritických statí doplněných podrobnějším odborným vyjádřením a osobními vzpomínkami, přibližuje posledních čtyřicet let (1985) našeho operního života. Kromě charakteristik celé řady známých oper z hlediska interpretační problematiky oživuje konkrétní inscenace, připomíná medailonky pěvců a zaujímá osobní stanoviska.

Obsah knihy se zevrubně dotýká všech pojmů uvedených v názvu. Její autor, filmový a hudební kritik, dramaturg a publicista se dokázal díky své letité praxi ve Filmovém studiu Barrandov poctivě podělit nejen o bohaté zkušenosti, ale i vzpomínky.