Stvořitelé světa jsou různě dlouhé a různě laděné příběhy přítelkyň, přátel, příbuzných i lidí vzdálených, mezi nimiž autor žil od dětství po dnešek. V psaní zůstal lidem věrný v dobrém i zlém a říká, že se tak propracoval k pravdomluvnému, neromantickému a nemagickému realismu.

Eseje a komentáře věnované Urbánkovým literárním současníkům.

Texty z let 1947-1963, které byly vesměs publikovány v samizdatu, sdělují autorovu osobní zkušenost se životem, uměním i politikou. -- V závěru je delší povídka "Z téže látky jako sny", kterou autor považuje za předěl ve své tvorbě.