Románový životopis Josefa Němce, manžela spisovatelky B. Němcové. Autor vystihuje nejen portrét tohoto člověka, ale všímá si zejména manželství těchto dvou protichůdných povah. Čtenář se seznámí s životní dráhou spisovatelky B. Němcové a pohnutým obdobím českých dějin 19. stol., kdy český národ zápasil o svou další existenci.

Moje vzpomínková dobrá jitra, obsahuje povídání, která se do zelené knížky nevešla. Najdete v ní vedle mozaiky pohledů na českou, ale tentokrát i slovenskou krajinu, také prostá zamyšlení nad úplně obyčejnými věcmi: kapesním nožem, žebříkem, dřevem i prkýnkem z něho či tužkou. Dozvíte se, jak rostliny ke svým jménům přišly, a autor se svým vlastním způsobem vypořádá i s globalizací, ovšemže po botanicku. A aby těch květin nebylo moc, zavzpomíná také na několik postav, lidí samozřejmě především květinových.

Květina, která se na vás dívá z přebalu této knížky je měsíček lékařský, "Calendula officinalis". Aniž se jakkoliv domlouvali autor, nakladatel a výtvarník, vystihuje přesně to, co je obsahem knížky: Květinový kalendář. Autor, botanik a publicista Václav Větvička připravuje od roku 2001 pro časopis Receptář měsíc co měsíc povídání o rostlinách, zvířatech a trochu i o lidech. Někdy je takové setkání průzračné (třeba povídání o dubech v dubnu a břízách v březnu), jindy nečekané: "Jak ten chudák k tomu přijde...?" Kdo? Narcis k narcisismu - což bylo téma jiného březnového fejetonu.

Lidové povídky spíše veselejšího zaměření.

Kalendář vyšla poprvé po smrti Karla Čapka v roce 1940. V těchto sloupcích se Karel Čapek představuje jako skvělý pozorovatel. Všímá si všeho - proměny krajiny během čtyř ročních dob, zvířat i hmyzu, vůně domu, železniční stanice, ale i věcí obecných i povah různých lidí. Některé sloupky jsou humorné, ale víc je těch přemýšlivých, pozorovatelských.

Staré pověsti české popisují události z české historie založené na lidové slovesnosti a historických faktech. Kniha vyšla poprvé již v roce 1894 a s výjimkou období protektorátu vychází opakovaně dodnes.

Známá Raisova povídka z venkovského života druhé poloviny 19. století líčí tragický příběh mladého Kaliby.

Obrázek ze Slovenska

Zapomněnky - kniha, která se snaží o připomenutí událostí z dob minulých, těch, kterým jsme se smáli, i těch které nás bolely. Autor v knize vzpomíná na svůj život v Libereckém kraji, předkládá nám spoustu černobílých dobových fotografií, pohlednic, plakátů nebo i obrázků bankovek. Arnošt Goldflam knihu svým popisem na zadní straně obálky uvádí jako sbírku vzpomínkových fejetonů, postřehů z dob minulých:..."Egon Wiener toto všechno dělá, dává nám příležitost s ním souhlasit či nesouhlasit, sdílet s ním názory a pocity. Vlastně žít a prožít jeho život, dostat se do jeho hlavy a dívat se jeho očima. A tak potom přemýšlet i o svém vlastním životě, obracet ho jako kostku v ruce a znovu jej, tak či onak, prožívat. A k tomu nám dopomáhá Egon Wiener a to je dobře!"

Pět humorně satirických povídek. Většinou v kulisách současné Prahy se odehrávají příběhy spíše nestandartních postav z galerie našich současníků. Dívka, která se chce prosadit v showbyznysu, jiná, která se rozhodně nikde prosazovat nechce a snaží se vyrovnat s nevyrovnaným vztahem, problémy muže, který se vyrovnává s vlastní homosexualitou i s předsudky okolí, vztah mladého gaye k dívce, zbohatlíci... Texty zkušeného autora a překladatele jsou propracované, stylisticky bohaté, využívají znalosti prostředí i společnosti, ale tam, kde autor promlouvá za mladou generaci, "vtěluje se" do současné mládeže slovníkem a názory, ztrácí poněkud na věrohodnosti a postavy jsou neživotné, jakkoli má s nimi autor živý soucit.

Výbor nejlepších povídek ze sbírek Perlička na dně a Pábitelé, včetně novely Taneční hodiny. 1. vydání tohoto výběru s doslovem Emanuela Frynty a kolážemi Jiřího Koláře.

Loutky jsou Vrchlického jediným románem. Z části autobiografický román vypráví o mladém učiteli Milkoviči, který nám formou deníkových zápisků odkrývá rodinu bohatého továrníka, u kterého bydlí. Přestože rodina navenek působí spokojeně, hrdina vniká do jejích tajemství a zjišťuje, že nic není, jak se zdá. Mezi paní továrníkovou a Milkovičem vzniká přátelství a později láska, která však není tělesně naplněna. Jelikož učitel nesnese pouhé duševní spříznění, odchází. Autor - Vrchlický - zde vyjadřuje názor, že každý člověk je pouze loutka v rukou vyšší moci a svůj osud nemůže plně ovlivnit.

Povídková kniha Návrat nežádoucí (z dob dávných i méně dávných) vznikala postupně, během let, většinou však v 50. letech a počátkem let šedesátých. Autorovým úmyslem bylo ukázat vztah člověka a státu, jednotlivce a režimu, ukázat konflikt mezi mocí a svobodou, a to v nejrůznějších obdobích dějin. Častým tématem je zachycení defektního charakteru pod tlakem moci a strachu, závisti a ziskuchtivosti, nadřazenosti a méněcennosti.

Držte si klobouky, zběsilá adrenalinová jízda po šikmé ploše začíná a má klasický scénář. Vyučili jste se v atraktivním oboru, chcete podnikat, oženit se a dobře si žít. Jenže v podniku se hromadí dluhy. Zpočátku si půjčujete a hrajete na automatech. Ďábel závislosti tasí dráp… Stane se z vás gambler a dluhy narostou. Sázíte na sportovní utkání a jako řidič kamionu dřete do úmoru, ve vedru i mrazu, daleko od domova. Ironií osudu je vaše práce živnou půdou pro nekalé kšefty a přitahuje podvodníky, zlodějíčky, spekulanty, lichváře a podobné existence; drogoví dealeři a smažky se přidají sami. Stanete se jedním z nich. S vymytým mozkem se vám zprvu zdá všechno snazší… Ale to už vás má v hledáčku policie. Chvíli ještě kličkujete, ale pak to přijde. Ve vazbě a vězeňské cele si peklo své závislosti uvědomíte až na dřeň. Tohle nechci! zakřičí vaše zmučená duše. Toužíte žít jinak, už kvůli malému synovi a rodičům, které milujete. Budete však mít dost sil na obrat a nový začátek?

Asi nejosobnější román autora. Píše v něm o svých nejbližších, o pádech i vzletech. Příběhy z celého světa o lásce v jejích různých podobách. Kniha o zvláštních náhodách, které se stávají, o věcech mezi nebem a zemí, o tichu a klidu, o tajemství nalezeném v údolí volavek. Josef Formánek ke knize napsal: "Je jinak psaná než moje ostatní. Sama se poskládala podle toho, koho jsem potkal. Stal se ze mne obyčejný vypravěč neobyčejných příběhů opsaných od života."

Úsměvná mravoličná epika, nevzbuzující ani účast, ani soucit, leč rozkoš z odhalení! Z odhalení veřejných tajemství a společenských tabu.

Autorka projevuje schopnost města nejen poznat, pochopit, ale - vdechovat jim duši a popsat ji. Přesvědčí nás, že láska není cit vyhrazený živým bytostem, že i města mohou vzbuzovat něhu, nechuť, respekt, nebo shovívavost. Holcová města nejen vidí, ona je dokáže procítit.

Bylo nás pět je dnes již klasický humoristický román z roku 1943. Z dětsky naivního pohledu vypráví o pětici chlapců z malého města a jejich každodenních klukovinách i dobrodružstvích. Příběhem provází Petr Bajza, který je zároveň autorovým částečným alteregem a oživuje knihu svou pestrou směsicí hovorových a přehnaně spisovných výrazů. Právě jeho vyjadřování je nejtypičtějším a nejznámějším rysem tohoto dlouholetého evergreenu.

Vzpomínky na dětství a úvahy na nejrůznější témata.

Románový obraz vlastního života, ve kterém autorka vzpomíná na šťastné dny manželského soužití s milovaným mužem, obětavým lékařem ostravského venkova. Celá kniha je prostoupena vřelou láskou k prostým pracujícím lidem, hlubokým soucitem s jejich bídou i neštěstím a snahou pomáhat