Soubor deseti brilantně napsaných povídek amerického prozaika navzájem spojuje autorův suchý humor a vytříbené umění zkratky a náznaku.

Publicistický román západoněmeckého autora, který čerpá ze skutečného příběhu frankfurtské prostitutky Rosemarie Nitribitt, která byla v roce 1957 nalezena ve svém bytě zavražděna a vrah nebyl nikdy vypátrán. Kniha není detektivka, nejde ani o skandální story prostitutky, která se pohybovala, přesněji řečeno pracovala mezi špičkami společenské hierarchie, je to především sonda do této skupiny Rosemariíných zákazníků, snaha otřást jejich vážností a odhalit poměry, které v nejvyšších kruzích západoněmecké společnosti panují. Autor nejprve příběh zpracoval jako filmový scénář - film "Dívka Rosemarie", teprve později napsal knihu, která je místy od filmu poněkud odlišná. Kniha byla přeložena do 13 jazyků.

Román o australských vojácích za druhé světové války. Takový prapor jako Druh X vlastně nikdy nebyl; z jeho příslušníků se autor pokusil udělat typické australské pěšáky. Hlavní postavy zde zobrazené jsou složeny z mnoha lidí. Přesto lze po pravdě říci, že s žijícími osobami nemají nic společného – neboť lidé, které si autor usmyslil vzít za vzor, jsou mrtvi.

Jedna z pěti Dickensových vánočních povídek, která vypráví o snu poslíčka Tobiáška Ťapky. Zdály se mu hrůzostrašné věci, ale šťastně se probudil do pokojné a optimistické novoroční nálady. - Povídky měly ve své době přímý následek: sbírka na londýnské chudé ten rok několikanásobně stoupla.

Dvaadvacetiletá Gervaisa neměla v životě štěstí. Otec jejích dvou dětí, Lantier, ji opustil s milenkou a ona zůstala sama. Začne ale usilovně pracovat, aby si zařídila vysněnou vlastní prádelnu. Seznámí se s klempířem Coupeaua, vdá se za něj a zdá se, že všechno se konečně začíná dařit. Gervaise se s manželem a s dětmi přestěhuje do lepšího bytu, narodí se jim dcera a několik let spořádaně a spokojeně žijí. Gervaisuin sen o vlastním podniku se zdá být na dosah ruky. Jenže pak se její manžel zraní při pádu ze střechy a všechno jde najednou z kopce… Zabiják je považován za jedno ze Zolových vrcholných děl. Barvitý, syrový příběh strmého pádu lidí, kteří vlivem okolních poměrů a vinou alkoholu spadnou až na dno společnosti, fascinuje čtenáře svými naturalistickými popisy už více než sto let.

Ragtime – dravý a energický klavírní styl, který způsobil ve vývoji hudby revoluci. Ve svém nejpopulárnějším románu si jej Doctorow zvolil za symbol bouřlivého vývoje Spojených států v prvních dvou desetiletích dvacátého století. Na půdorysu příběhu tří typických amerických rodin podává autor mnohovrstevnaté, hojně zalidněné panorama, v němž se odráží doba ekonomického rozmachu, velkého pohybu obyvatelstva a střetávání ras, kultur a tradic. Svůj „retro“ příběh oživuje legendárními postavami světa byznysu, kultury, vědy a politiky (Henry Ford, J. P. Morgan, Harry Houdini, Sigmund Freud, Emiliano Zapata) a v dramatické zkratce sleduje kořeny rozporů současné Ameriky. Přitažlivé látky se chopil roku 1981 Miloš Forman a natočil podle Ragtimu stejnojmenný film.

Málokterý výrok je tak známý jako výrok „A přece se točí“. Jeho autorem je hrdina tohoto románu, italský učenec Galileo Galilei (1564–1642), který jej pronesl před církevním soudem, kde obhajoval na tehdejší dobu převratnou koperníkovskou teorii o sluneční soustavě. Za tuto teorii byl roku 1600 církevní inkvizicí upálen jeho předchůdce Giordano Bruno. Kniha nám přibližuje Galilea i z odvrácené strany, jako člověka se všemi světskými strastmi i radostmi, jako otce tří nemanželských dětí, o které se musel starat. Luca Desiato koncipoval svůj román jako deník jedné z dcer.

Labyrintem středověkého marockého města Fezu se pohybuje (Bowlesovo alter ego?) americký spisovatel Stenham, nikoli náhodný turista, ale „citlivý! Pozorovatel, který se brzy smíří s tím, že svět islámu je pro zástupce tzv. rozvinuté civilizace neprodyšně uzavřen. Bezpočtukrát nás o tom ve svých úvahách ubezpečuje: Nevypočitatelné chování některých muslimů ho bavilo a vždycky jim odpouštěl, protože, jak říkal, žádný nemuslim neví nikdy o muslimském myšlení natolik dost, aby se mohl odvážit je kritizovat ... Jsou od nás hodně daleko, říkával, nemáme ani zdání o tom, jaké jsou jejich pohnutky ... Bylo by příliš jednoduché hledat logický vztah mezi tím, co věděl jeho mozek a tím, co viděly jeho oči ... Čím víc kdo do jejich světa pronikl, tím víc si uvědomoval, že by bylo třeba se sám z gruntu změnit, aby je mohl pochopit. Nestačilo jen jim rozumět. Bylo třeba myslet jako oni, cítit jako oni, sám od sebe, bez jakéhokoliv úsilí. Citáty hromadím jen proto, abych přivolal čtenářskou radost z pasti, do které Bowles takovým jednorozměrným líčením svého hrdinu postupně vtahuje. Však ono se ukáže, že Stenham je bývalý komunista a zklamaný marxista, sobecká nádoba, stále plná demagogie. Ani autor mu to neodpouští: Kdyby snad pocítil, že jsou schopni změnit svůj současný životní styl, ztratil by o ně všechen zájem a odsoudil by je jako zkažené. Aby se mu líbili, museli se muslimové držet rovné cesty, nesnášel žádné odchýlení. Do mediací samolibého „uznalého“ intelektuála Bowles ukládá příběh marockého chlapce Amra, jenž díky přirozené inteligenci ví, že času je málo, že svět, ve kterém žije, se blíží ke svému konci a za ním je nezměřitelná tma, ovšem spoléhá na dědečkovo požehnání a Alláhovu ochranu. Jak asi nakonec může a musí dopadnout setkání Stenhama a Amra?

Novelu Cestovní pas na světě napsala poslední nositelka Nobelovy ceny za literaturu v roce 1986, tedy rok před tím, než emigrovala do Západního Německa. Vycestování nebo spíš čekání na výjezdní doložku je největším tématem této autorčiny rané prózy. Čekání se totiž protahuje na dny, měsíce a roky. Vesnice se vylidňuje, jen rodina Windischova musí čekat. Dcera Amálie může úřední proces urychlit tak, že obětuje svou důstojnost. Silný a elegický příběh plných barvitých obrazů, jež zachycují život na rumunském venkově 80. let 20. století za Ceausescovy diktatury.

Uchvacující příběh o nevysloveném vztahu matky a syna, který trvá až za hrob, od autora bestselleru Jít krást koně. Je podzim roku 1989. Komunistické zřízení ve východní Evropě se hroutí a v troskách se ocitá i svět Arvida Janssona – jeho čeká rozvod, jeho matce právě diagnostikovali rakovinu. Arvid odjíždí do chaty na dánském pobřeží, kde strávil dětství, a pokouší se tam přehodnotit svůj život. Vybavují se mu letní dny na pláži ve společnosti bratrů, první lásky i mladistvý levicový idealismus, který se postavil mezi něj a sny jeho matky. Teď kolem ní Arvid váhavě krouží a není schopen se jí svěřit s tím, co ona už stejně dávno ví... Mistrné vyprávění bez námahy proplouvá řekou času a znovu čtenáře přesvědčuje o autorově hlubokém porozumění lidské duši. A nejen čtenáře – Peru Pettersonovi byla za tento román udělena Literární cena Severské rady, nejprestižnější ocenění, jaké lze za umělecké dílo napsané v některém ze severských jazyků získat.

Pětašedesátiletý kreslíř Javier Mallarino je žijící legendou kolumbijské politické satiry, člověkem, jehož pero má moc rozhodovat o osudech druhých. Právě ve chvíli, kdy se nachází na vrcholu zářné kariéry, jej však setkání s neznámou mladou ženou náhle konfrontuje s dávnou událostí, kterou vytěsnil ze své paměti, a zásadně zpochybní jeho renomé i hodnotu jeho celoživotního díla. Mistrně komponovaný, filozofující i lyrický text nového Vásquezova románu, který se již dočkal řady významných ocenění, je působivým zamyšlením nad dvojsečnou mocí médií i lidské paměti a potvrzením mimořádného talentu jeho autora, dnes obecně považovaného za nejpozoruhodnějšího představitele současné latinskoamerické prózy.

Curyšský kantonální rada a vážený milionář zastřelí v přeplněné restauraci, před zraky několika politiků, desítek významných obchodníků a umělců rektora místní univerzity a je odsouzen k dvacetiletému pobytu v káznici. Z vězení si však najme mladého nemajetného právního zástupce, jemuž zadá následující zakázku: přezkoumat jeho případ za předpokladu, že odsouzený vrahem není. Mladý advokát, jež tuto zdánlivě nesmyslnou zakázku příjme, až příliš pozdě zjišťuje, do jak složité situace se dostal...

Aimé Billion je mladý míšenec žijící v první části knihy v západní Africe, v hlavním městě dnešního Beninu, někdejší francouzské kolonie známé také jako Dahome. V žilách mu koluje krev vietnamské babičky, francouzského dědečka i otce a černošské matky z kmene Joruba. Sblíží se s norskou evangelickou misií, která v Beninu působí; a po mnoha nezdarech se mu podaří pomocí úplatku vyřídit víza potřebná k cestě za otcem do Evropy. Árpád Kun (nar. 1965) je Maďar, který se v roce 2006 odstěhoval s rodinou do Norska, kde ve vesnici na břehu fjordu pracoval jako pečovatel v ústavu pro staré a nemocné lidi. Tam se také seznámil a spřátelil s Aimé Billionem, tedy se skutečnou a žijící postavou, jenž mu dal svůj souhlas, aby o něm napsal a vydal knihu. Tento realistický román patří ke knížkám, které „se čtou jedním dechem“, a přitom díky autorovu talentu nesklouznou na úroveň pouhého čtiva. Ve Šťastném Severu panuje harmonie mezi zajímavým tématem a postavami, s nimi čtenář mimovolně sympatizuje. Celý román prostupuje nenápadná humanita.

Dnes již klasická kniha Chladnokrevně (1965) vypráví reportážním stylem o bestiálním zločinu, který v roce 1959 otřásl Spojenými státy a k němuž došlo v zapadlé vesnici v Kansasu: dvojice mužů, kteří se dostali na šikmou plochu, tehdy povraždila čtyři členy farmářské rodiny. Autor anylzuje jejich motivy, sleduje průběh vraždy i následné detektivní pátrání a tento děsivý příběh přivádí až na samý závěr, když rekonstruuje potrestání zločinců smrtí. Capotův „román ze skutečnosti“ se stal inspirací řady dalších literárních děl usilujících o věrné zachycení problémů a paradoxů moderního světa.

Jedna z nejznámějších novel německé literatury předminulého století, jež proslavila svého autora téměř v celém světě. Chamisso v ní líčí osudy muže, jenž prodal ďáblovi za zlato vlastní stín a vyřadil se tak navždy z lidské společnosti. Je nucen bloudit osaměle v pološeru, střežit se světla i slunce a pokaždé, když se chce připojit k lidem, setká se s někým, kdo mu jeho neštěstí připomene. Ztratí přátele, lásku i radost a podléhá již téměř smutku opuštěnosti, z něhož mu žoky zlaťáků nemohou pomoci, když si konečně uvědomí, že jeho jedinou záchranou je připoutat se k přírodě.

Jean de La Fontaine psal bajky téměř čtvrt století. Měl mimořádný pozorovací talent. Některé bajky jsou humorné, jiné vážné, některé jsou politicky zaměřené, jiné obsahují meditace o smrti a lásce. Všechny bajky však vykreslují spletitý obraz lidské společnosti a mají nám mnoho co říci i dnes.

Dobrodružství prostopášnic aneb Kratochvilná skládání ze svaté Rusi - mátušky. Jedná se o povídky, básničky, pohádky a jiné krátké útvary z mátičky Rusi.

Překladem Charitona se dostává do naší literatury jeden z nejstarších, ne-li nejstarší úplně zachovalý a nepochybný román řecké a vůbec evropské literatury - a je to román milostný a dobrodružný. Oba "realistické" římské romány, Petroniův a Apuleiův, představují už pozdější vývojovou fázi a o Petroniovi byl vysloven přímo dohad, že jeho dílo vzniklo jako parodie na sentimentální román erotický. Umělecky se Chariton těmto římským románům nevyrovná, ale čtenář snad pochopí, že nesmí klást na tuto dobrodružnou literaturu o mnoho vyšší požadavky, než se vůbec kladou na literaturu okrajovou. A jestliže to pochopí, chtěl bych věřit, že mu dá tato četba přece jen něco pro poznání života pozdní antiky, jehož skutečná tvář se tu přes všechnu fantastičnost vyprávění dost často projeví a že se ho dotkne místy v Charitonově líčení povah a citů přece jen jakýsi odlesk skutečného umění a lidskosti nám docela blízké. (Z doslovu Jař. Ludvíkovského)

Curyšský kantonální rada a vážený milionář zastřelí v přeplněné restauraci, před zraky několika politiků, desítek významných obchodníků a umělců rektora místní univerzity a je odsouzen k dvacetiletému pobytu v káznici. Z vězení si však najme mladého nemajetného právního zástupce, jemuž zadá následující zakázku: přezkoumat jeho případ za předpokladu, že odsouzený vrahem není. Mladý advokát, jež tuto zdánlivě nesmyslnou zakázku příjme, až příliš pozdě zjišťuje, do jak složité situace se dostal... (Oficiální text nakladatele)

Události jednoho dne v malém švédském městečku se soustřeďují kolem rodiny nenáviděného i obdivovaného selfmademana městečka. Humorně laděný román významného švédského prozaika (1883–1931), nejvýznamnější dílo autorovo. Tragikomickým hrdinou románu je bohatý majitel výletního hostince, jehož životním cílem je vydělávat peníze, avšak nikoli pro sebe, ale pro syna, kterého zbožňuje. V den, kdy syn dělá maturitu, se však dovídá, že mladík není jeho syn a málem zešílí, ale pak – a je to provázeno i změnou charakteru – pochopí, že rozhodující je láska a nikoli pokrevní příbuzenství.