Tři povídky s mužskými hrdiny napsané v letech 1962–1963. Z německého originálu přeložila Věra Poppová

Rybaření provází lidstvo už odnepaměti. Jen se z původního zdroje obživy proměnilo v rozšířeného a velice oblíbeného koníčka. Obzvlášť v dnešní době plné zmatků, stresů a nejistoty je příjemné usadit se s prutem na břehu řeky či rybníka, zapomenout na všechny starosti, nechat se unášet šploucháním vln a užívat si klidu obklopeni přírodou. A těžko byste hledali zasvěcenějšího průvodce tímto světem, než je Chris Yates, známý britský propagátor rybaření. Provede vás jednou rybářskou sezónou, od prvního nedočkavého nahození až po závěrečné loučení s kamarády. Můžete spolu s ním prožívat jeho úspěchy i nezdary, sledovat proměny řeky v průběhu roku, překonávat nepřízně počasí a zažívat netušená dobrodružství. A pokud přitom sami dostanete chuť sebrat prut a vyrazit k vodě, tím líp.

Cesta za snem aneb v Americe nejsou kočky! Jaké to je být malým židovským klukem v Sovětském svazu osmdesátých let? A jak to probíhá, když se rozhodnete emigrovat za oceán do vysněné země? To vše a ještě mnohem více naleznete v autobiografickém románu Lva Golinkina – skvělého vypravěče i pozorovatele, mistra břitkého humoru i nadsázky. Autorova výpověď je neotřelým popisem kulis rozpadajícího se impéria i strastiplné cesty za lepší budoucností a hledání vlastní identity. Kniha je však nejen poutavým a zábavným čtením o trampotách rodiny Golinkinových, ale také poselstvím o tom, že lidská nezištnost a solidarita, potřeba být potřebným, je něco co nás všechny spojuje.

Kuchař se jmenuje Liou Jüe-ťin. Přijde o svou ledvinku. Pustí se do hledání, a jak hledá, najde cizí kabelku. Ta však ukrývá tajemství nebezpečné pro pár vysoce postavených. Začíná hon na kuchaře Liou Jüe-ťina. Tady už jde do tuhého. Když se ovečka nevědomky ocitne uprostřed vlčí smečky, bývá z toho pořádná mela...

Výbor z humorných povídek, prosycených láskou k chudým a nešťastným, vypráví o životě v horthyovském Maďarsku. Do téže doby zapadá i zfilmovaná satira o profesoru, který v prostředí omezených šovinistů trpí za svou odbornou studii o vojevůdci Hannibalovi.

Přestože o zfilmování novely Koně se přece střílejí měl již ve třicátých letech zájem Charles Chaplin, McCoyovo svižné dílko se převodu na stříbrné plátno dočkalo až roku 1969, a to zásluhou režiséra Sydneyho Pollacka. Vyprávění nás zavádí na taneční maratón — na zvláštní velkoměstskou zábavu, mezi válkami oblíbenou diváky, organizátory i účastníky. Těm prvním přinášela frenetickou zábavu, když na parketu vyčerpáním umdléval jeden pár za druhým, těm druhým finanční zisk a pro ty třetí znamenala vidina vítězství v soutěži východisko z neutěšených sociálních poměrů hospodářským propadem zmítané Ameriky. A právě takoví jsou hlavní hrdinové prózy, Gloria a Robert — s nasazením všech sil se upínají k tomu, aby v maratónu obstáli, neboť jedině klamný cirkusový úspěch jim může přinést dosažení životních snů. Avšak čím větší je jejich naděje, tím drtivější je tragické vyústění, kterým příběh končí.

Román o aténském stratégovi, dramatické a rozporuplné postavě peloponéské války mezi Athénami a Spartou. Odchovanec Periklův a žák Sokratův, vynikající voják a bezohledný politik slouží bulharské autorce, povoláním historičce, ke kritické reflexi motivace lidského jednání a k zkoumání řady lidských charakterů

Román Vernon Bůh Little je drsnou a hořkou komedií situovanou do zapadlého městečka kdesi v Texasu. Vernonův spolužák Jesus přišel jednoho dne do školy ozbrojen a předvedl typickou americkou tragédii: při hodině matematiky začal bezhlavě střílet do houfu svých spolužáků a nakonec obrátil zbraň proti sobě. A tím svému kamarádovi pěkně zavařil. Veřejnost přece logicky požaduje viníka, obětního beránka, chce spravedlnost. Jenže vrah už nějak není k dispozici. Místo něj to schytá Vernon: rozlícení občané jsou přesvědčeni, že musí mít v masakru sám prsty, když byl Jesusovým jediným kamarádem. Je zatčen, uvězněn, vyslýchán policií, která mu samozřejmě nevěří ani slovo, a nakonec odsouzen k trestu smrti...

Dopisy francouzského básníka a spisovatele příteli. Přeložil Bohuslav Reynek.

Dopisy francouzského básníka a spisovatele příteli. Přeložil Bohuslav Reynek.

Sbírka povídek obsahuje devět kratších próz nejrůznějšího charakteru - od titulní téměř impresionistické evokace několika dnů z dětství po závěrečný příběh otce a syna pod názvem Hledání budoucnosti.

Krátká próza obsahující legendu o sv. Juliánovi Pohostinném, který pomáhal malomocným.

Psychologicky výrazně laděný příběh spisovatelky, trvale poznamenané rozchodem rodičů, jehož byla jako malé dítě svědkem i nedobrovolným účastníkem.

Předposlední román Erica Lamberta Dlouhá bílá noc (The Long White Night) je postaven na vzájemném kontrastu proplétajících se časových rovin: retrospektivy válečného příběhu a jeho obrazu v dramatické přítomnosti i v osudech a osobních tragédiích zúčastněných postav. Pečlivě gradovaný děj kulminuje právě v dlouhé bílé noci, pod jejímž úplňkem se v zuřivém boji odkrývá pravá podstata lidských hodnot, povah i charakterů.

Další vydání románu, který patří k trvalým hodnotám ruské i evropské soudobé literatury (autor byl za toto dílo r. 1957 poctěn Leninovou cenou). Základním motivem je vědecký spor "ochránce ruského lesa" profesora Vichrova a kariéristy Gracianského, který rozsoudí mladá generace představovaná Vichrovovou dcerou Poljou. Toto vzrušující myšlenkové drama se odehrává na pozadí ruského lesa, symbolu celého Ruska.

Proč v nás samota v polární noci na horách vzbuzuje strach? Jak nás ohrožuje světelný smog? Jak inspiruje tma umělce? Norská novinářka Sigri Sandberg se vypravila na pětidenní pobyt v polární noci na norských horách. Ve své knize píše o tom, proč je pobývání v temnotě prospěšné, proč bychom si měli tmy vážit a prožívat ji, přestože se jí instinktivně obáváme. Tma je zajímavý, neotřelý text na pomezí beletrie a literatury faktu, která využívá i úryvky z deníků a dopisů Christiane Ritterové, rodačky z Karlových Varů (1897–2000), která před druhou světovou válkou strávila s manželem, lovcem arktické zvěře, rok na Špicberkách.

Pravdivý příběh matky a syna, které osud rozdělil, když byly malému Anthonymu tři roky. Neměli o sobě žádné informace, nesměli po sobě pátrat, Anthonymu vzali i jeho jméno. Přesto na sebe nikdy nezapomněli. Anthony (teď už pod jménem Milke) vyrůstá v Americe a trápí se – proč ho maminka opustila? Je špatný? Když vyroste a stane se z něj úspěšný právník, vydá se do rodného Irska po matce pátrat. Narazí však na neprostupnou zeď mlčení a nevraživosti zástupců katolické církve, která si v Irsku z obchodování s dětmi udělala výnosný byznys. Jeho matce Philomeně trvá padesát let, než se rozhodne, že strachu, ponižování a pocitu viny už bylo dost. Spojí síly se zkušeným novinářem Martinem Sixsmithem a začne pátrat naplno. Sejdou se matka se synem? Filmové zpracování tohoto příběhu si získalo srdce diváků po celém světě a Judi Denchové v roli Philomeny zajistilo nominaci na Oskara.

Ženy milují Adama, protože jim šije šaty, ve kterých vypadají krásně a žádostivě. A on má rád krásné ženy. Když navíc nosí jeho šaty, nedokáže žádné z nich odolat. Adam žije se svou láskou Evelyn. Ta ho jednoho horkého srpnového dne v roce 1989 nachytá, jak se miluje se zákaznicí. Evelyn odjíždí do Maďarska k Balatonu se svou kamarádkou a jejím západoněmeckým bratrancem. Adam se vydává za nimi. Kvůli Evelyn by jel na konec světa – a možná, že až tam bude muset zajet, protože Maďarsko právě hodlá otevřít hranice na Západ. Najednou je zakázané ovoce zralé a všichni se musí rozhodnout.Ve výjimečné situaci onoho pozdního léta roku 1989, v čase nenadálé svobody, objevuje Ingo Schulze pradávný příběh zákazu a pokušení, lásky a poznání, a v neposlední řadě i touhy po ráji. Ale kde ho najít? V mnohoslibnosti Západu, nevázanosti nekonečného prázdninového léta u Balatonu, nebo v klidu na zahradě u vlastního domu? Ve hře s biblickým mýtem o Adamovi a Evě objevil Ingo Schulze šifru pro vstup do našeho dnešního světa.

Dva autobiografické romány (Klášter, Osamělý) napsal na sklonku života významný švédský romanopisec, dramatik a básník. V prvém je zachyceno období umělcova života, když se rozešel se svou první ženou a v Berlíně se přidružil k mezinárodni literární a umělecké společnosti, scházející se v hostinci Klášter. Ve druhém líčí autor svůj odchod od třetí ženy a od přátel, ale i od společenské přetvářky, sociální nespravedlnosti a falše do samoty a stesk osamělosti.

Tato kniha se stala jedním z nejdůležitějších románů mladé německé literatury desetiletí. „Máša suverénně střídá jazyky i kultury. Jako dítě utečenců v Německu rychle pochopila, ‚že jazyky znamenají moc‘, a tuto moc si cílevědomě osvojovala. Po studiu tlumočnictví se touží dostat úplně na vrchol, do OSN, a ví, jak toho může dosáhnout. Minulost vědomě a bez sentimentu odsouvá stranou. Na její současný, vlastními silami vydobytý život už někdejší traumatické prožitky z Ázerbájdžánu ani diskriminace zažívaná během školních let nemají vliv...