Sborník současné poesie.

Svazek seskupuje básníkovy verše do motivicko-inspiračních ohnisek sledujících převážně milostné podněty (I – Annie, Rýnské, II – Marie, Práchnivějící kouzelník, III – Lou a Madeleine, IV – Jacquelina /Coda/), provází je citáty z Apollinairových esejů, dopisů, próz, básní a dramat, připojuje k nim vyznání několika našich básnických a překladatelských generací zákonodárci nového básnictví (Náš Apollinaire) a základní životopisná data včetně Nezvalovy básně k třicátému výročí básníkovy smrti.

Vrcholná milostná poezie anglické básnířky Elizabeth Barrettové-Browningové. Anglická básnířka Elizabeth Barrettová-Browningová náležela v první polovině 19. století k těm ženám, které se účastnily prvních emancipačních snah. V roce 1844 vyšly její sebrané básně ve dvou svazcích. Po jejich uveřejnění obdržela dopis mladého básníka Roberta Browninga, jehož tvorby si velmi vážila, a po výměně několika dopisů se oba básníci do sebe zamilovali. Po tajném sňatku dala Elizabeth svému muži přečíst 44 sonetů, které byly vyjádřením jejího citu k němu. Na manželův nátlak vyšly jako překlady z portugalštiny, aby byla zachována intimita jejich lásky.

Přeložil a doslovem opatřil Otokar Fischer.

Verše z let 1940-1985.

Výbor z díla

Chvála české řeči aneb o národě v řeči a o řeči v národě. Poezie, texty a obrazový doprovod od různých českých spisovatelů, básníků a výtvarníků - vše ku chvále českého jazyka...

Básnická sbírka Jozefa Junase doprovázená ilustracemi Věry Krumphanzlové.

Výbor z lyriky - Z italského originálu přeložil a doslov napsal Jan Vladislav

Bhagavadgíta (v dévanágarí: भगवद् गीता ), v českém překladu "Píseň Vznešeného", je jednou z nejvýznamnějších posvátných knih hinduismu. Její autoritu přijímají všechny hlavní hinduistické filosofické školy, nazývané také daršany. Je součástí rozsáhlého staroindického eposu Mahábhárata (kapitoly 25-42 knihy Bhíšmaparvan). Mahábhárata vznikala postupným přidáváním a rozšiřováním v letech 800 až 400 př. n. l. a Bhagavadgíta byla pravděpodobně dokončena v období kolem roku 200 př. n. l.[1] [2] Je rozdělena na 18 zpěvů (kapitol) a dohromady má 700 veršů. Podle tradice je nedílnou součástí Mahábháraty, jejíž děj se odehrává přibližně v letech 3200-3100 př. n. l.

Kniha tato jest věnována všem maminkám, které zlatily svojí velkou láskou a svými úsměvy cesty našeho života a potom odešly, zanechavše nás jen vzpomínkám na sebe. Jest věnována maminkám, které skromné, tiché, stojí stranou, které radují se z našich úspěchů, které truchlí nad našimi bolestmi, všechno nám dávajíce. Samy nežádají nic jiného v odměnu, než něco uznání a něco lásky od nás. Maminky naše jsou božstvo, hodny jako ono všeho uctívání. V Praze v lednu 1936. Spisovatel.

K vydání připravil a úvodní studii napsal Fr. Buriánek.

Podpis Františka Gottlieba - Sbírka hluboké a poctivé poesie, v níž se autor vyznává ze své lásky k životu a k české krajině.

Dramatické báseň, jejímž hrdinou je významná postava českého husitského hnutí - Jan Roháč z Dubé

Písně otroka byly vydány roku 1895 (v době vyhlášení stavovského práva nad Prahou) jako protest proti rakousko-uherské politice vůči národu. Kniha byla velice populární: během pouhých osmi měsíců roku 1895 byla vydána celkem 23x. Obsahuje 23 zpěvů odehrávajících se v tropech. Děj je situován do tropů a na plantáže. Je alegorií podrobeného národa Čechů, měla působit jako povzbuzení utlačovaným, jako výzva k boji. Je velmi emotivní, postavení otroka je zde vylíčeno věrně a přesvědčivě.

Výbor ze současných arabských básníků

Z arabských originálů vybral, uspořádal, přeložil a doslov k veršům napsal Karel Petráček. Ve výběru jsou zahrnuti básníci z období 5.–11. století a v doslovu je na malém prostoru, ale fundovaně poezie tohoto období se zmínkami o jednotlivých básnících rozebrána.

Výbor Michelangelova díla básnického i uměleckého. Uspořádal Josef Sup za spolupráce Josefa Bukáčka, Jaromíra Pečírky, Josefa Polišenského a Donáta Šajnera; výběr obrazových příloh řídil Jaromír Pečírka.

Básník, který inklinuje k moudrosti asijské filozofie, se uzavřel do pomyslného balónu, ve kterém strávil celý život. Do tohoto stroje pak spolu s ním nastupují lidé, jejichž myšlenkový odkaz či bytostná podstata ho jako básníka dokázala inspirovat. Jejich osudy si byly často velice vzdálené a odahrávaly se v různých historických dobách, přesto však svými ideovým vyzněním zamechaly za sebou nesmazatelnou stopu.

Výbor z básnické tvorby významného ukrajinského básníka a prozaika lemkovského původu Bohdana Ihora Antonyče (1909–1937) vychází při příležitosti 100. výročí jeho narození. Jde o první samostatné knižní vydání Antonyčova díla v češtině. Představené verše pocházejí ze všech jeho sbírek – Přivítání života (1931), Tři prsteny (1934), Kniha Lva (1936), Zelené evangelium (1938) a Rotace (1938) –, vydaných za básníkova života i posmrtně. Verše vybral a předmluvu napsal bývalý velvyslanec Ukrajiny v České republice Roman Lubkivskyj. Autorem většiny překladů je Tomáš Vašut, výbor však obsahuje také nové vydání třinácti básní ze sbírky Rotace, které přeložil a v roce 1990 časopisecky publikoval Jaroslav Kabíček.