Soubor obsahuje dvě prózy, doplněné o text Nebe se jiskří mlékem. Miriam je lyrické drama nesené vzpomínkou na mrtvou sestru, v němž personifikoval vztah k ženě - matce, sestře, přítelkyni, milence. Touha obsáhnout nejen milovanou bytost, ale veškerou skutečnost umocněnou milostnou exaltací, vytváří z Miriam hymnus na ženu ve všech jejích podobách. V Mých přátelích mění Deml květiny jako zástupce přírody v bratry a sestry člověka. Společenství květin mu ztělesňuje vizi o harmonickém uspořádání lidské společnosti.