Vydání "povídek" Arnošta Lustiga představuje ve svém celku v podstatě dramatickou epopej lidí 20. století, kterou autor nastavil své době otřesné zrcadlo, co nejsilněji stále aktuální. Jejich motivy se dokonce staly jednoznačně určujícím východiskem i trvalým smyslem vůbec celé jeho literární tvorby. Arnošt Lustig nás právě tím nejvíc upoutává, a také nejvýrazněji se odděluje od spisovatelů své doby, a to proto, že tematika jeho tvorby vychází výhradně ze skutečně bolestných prožitků a ze stálé identity vlastních poznatků s líčeným dějem. I když se nám může zdát, že o době nacismu jsme byli dosud opravdu věrohodně informováni a historici z ní vše dostatečně doložili a působivě zhodnotili, při četbě výpovědí Arnošta Lustiga se ale dostáváme mnohem hlouběji, než kam vůbec může dosáhnout práce historiografa, totiž k osobním pocitům lidí ničených pouze pro své pokrevní příslušenství, což osvětluje zrůdnost vlády hitlerismu ještě mnohem účinněji, než co nám říkají výsledky badatelů i sebe aktivnější představivost většiny k němu pouze tematicky zaměřených spisovatelů. Z předmluvy Františka Dvořáka