Povídky se vyznačují především nostalgií široce rozestřenou přes zlomkovité momenty obyčejných dnů. Zadumaným tempem vyprávění probleskují záchvěvy osudů jakoby z jiných světů a životů, všední rozhovory ztemnělých povah nabývají osudových rozměrů tušenou velikostí, jejíž skutečné obrysy se jen mlhavě rýsují v odlescích reality a vyvolávají otázky o síle imaginace a hranicích mezi skutečností a fikcí.