Jedinečnost knihy Úkazy je založena na symbióze literáta a výtvarníka, přičemž termín „úkaz“ je třeba chápat jako snahu o pojmenování jak obrazové, tak textové složky svazku. Soubor povídek (mikropovídek, krátkých podobenství) a kreseb (tužkou a červenou pastelkou) vznikl ve vzájemném doprovodu: nejde o ilustrace textu, ani o glosy k zobrazenému, nýbrž o paralelní běh, lépe řečeno souběh. V Úkazech dochází k pozoruhodnému protnutí světa výtvarného a světa slovesného.