Studie klade hlavní důraz na genezi a společenskou funkci existencialistických směrů a všímá si vazeb spojujících existencialistickou filozofii a literaturu. Dokazuje, že existencialismus nepředstavuje systematickou soustavu filozofických názorů, ale tvoří ho nejrůznější, sobě blízké názorové motivy. Tyto názory, jež vyrůstají z kritického postoje vůči vládnoucím třídám a jejich morálce, však nevedou k reálné opozici, ale spíše ji oslabují.