Tři eseje, v nichž se marxistický teoretik zamýšlí nad osobností a dílem F. Kafky, rakouského romanopisce R. Musila a rakouského spisovatele a publicisty K. Krause. Soustřeďuje se především na postižení celkového ideového smyslu díla, které vidí v širších souvislostech kulturních, literárních i společenských, všímá si však i jeho umělecké stránky i jeho vztahu k současnosti.