Čtyři eseje francouzské spisovatelky (Od Dostojevského ke Kafkovi, Věk podezírání, Rozhovor a podtext rozhovoru, Co vidí ptáci), v nichž podrobuje kritice soudobý útvar dožívajícího tradičního románu a snaží se proklestit cestu románu novému. Srovnání „hlubinné“ psychologické analýzy u Dostojevského a konce tohoto literárního postupu u Kafky. Útok na psychologickou analýzu, který nemá představovat negaci cílů tohoto postupu, nýbrž nedůvěru k jeho možnostem. Cílem je autorce rehabilitace románu jako svébytného žánru.