Portál české literatury o Charoustovi a jeho tvorbě: „Ačkoliv autor si uvědomuje a připouští donkichotský rozměr své osobní vzpoury a jeho literární zpověď je na mnoha místech protkaná motivy tragiky, smutku, melancholie a často nabývá podoby sršatých litanií bernhardovského charakteru, Charoust nerezignuje a není tvůrce nepřátelský k životu. Duchovní spříznění s postavami outsiderů („pořád si myslím, že člověka zdobí soucit se všemi poraženými a poníženými“) a uhranutost příběhy ze sociální periferie („v té periferii, zdá se mi, je víc života a tedy víc příběhů, než v načinčaném světě mainstreamu“) ho opětovně vrhají na cestu za nedosažitelným cílem, probouzejí v něm novou zvídavost a touhu po dobrodružství a v prchavých okamžicích mu dávají zakoušet pocit životního smyslu a bytostné katarze.“ (Radim Kopáč)