V páté sbírce Jiřího Dynku odvál vítr dál než kdy dosud: pevnina v nedohlednu, pálivé slunce, slaná voda, nikde maják, natož bóje, molo, břeh… nikde nikdo a nic, jen potměšilé a hrozné neviditelné Cosi--Kdosi v hlubině a bezmocný muž na hladině všehomíra. Bezmocný?

Formální dokonalost básnického projevu a hloubka existenciální tísně Tamponády slévají se v hlase, nad jehož intenzitou se tají dech a svírá hrdlo. A občas vyprskne se smíchy.