Lze říci, že Šimonova intimní lyrika se ocitá v některých pasážích na hranici erotiky: autor je však natolik zkušeným básníkem, že v žádném případě nesklouzne do laciné polohy, ale snaží se vygradovat verš ke svébytnému básnickému tvaru. Část sbírky je věnována problematice tvůrčí i otázkám smyslu poezie vůbec