Alegorický román s pohádkovými prvky, který v době svého vydání (1941) přinášel řadu narážek na válku a nacistickou okupaci Dánska. Příběh prostého kováře, který putuje do velkoměsta ke králi a nese mu v láhvi, ulité z posvěcené zvonoviny, zakletého ďábla. Tento ďábel, splňující majiteli všechna přání, je básnickým obrazem „neomezené, drtivé moci“, která může být jedincem či skupinou lidí zneužita. Román se vyznačuje vedle filosofického podtextu i svěží lidovou moudrostí a humorem.