Práce se zabývá metodologií dějin umění, pokouší se určit cíle a meze sociologie umění, analyzuje funkci ideologie, zejména v historické interpretaci uměleckých jevů, a rozebírá otázku, čeho může historie umění jako věda dosáhnout a jaké jsou prostředky a hranice jejího zkoumání. Ústřední část tvoří kapitola o filozofii dějin umění, v níž autor nejpodrobněji rozvíjí své názory na umění. Podnětná je i závěrečná kapitola o dialektice dějin umění, jež završuje předchozí polemické úvahy.