Kniha, v níž autor shromáždil přes 500 hesel s informacemi o egyptských bozích, králích, královnách, bájích a proslulých stavebních památkách.

Archeologická expedice Českého (dříve Československého) egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze působí v Egyptě od počátku 60. let minulého století. Pracovala a pracuje na více místech, hlavní výzkumná činnost se však soustřeďuje na Abúsír – pohřebiště s hrobkami králů 5. dynastie (ca 2435–2306 př. Kr.), ležící v samém srdci pyramidových polí starověké Memfidy. Poprvé sem přišla, aby zkoumala jedinou hrobku – Ptahšepsesovu mastabu. Od té doby se česká archeologická koncese podstatně rozšířila a dnes zaujímá plochu okolo dvou čtverečních kilometrů. Byly zde odkryty dříve neznámé pyramidy, chrámy, papyrové archivy, hrobky, šachtové komplexy a dokonce celé velké hřbitovy z různých období egyptských dějin a tyto objevy výrazně změnily pohled na dějiny starého Egypta zejména ve 3. a 1. tisíciletí př. Kr. Protože od vydání první české knihy o Abúsíru, která v Academii vyšla pod názvem Zapomenutí faraoni, ztracené pyramidy. Abúsír, uplynuly více než dvě desítky let, během nichž došlo k mnoha novým pozoruhodným objevům, snaží se předkládaná publikace přiblížit českým čtenářům současné výsledky výzkumu této významné lokality.

Manželské tragédie evropských panovnických dvorů

Pro poválečné (rozdělené i sjednocené) Německo byla, je a pravděpodobně i v příštích letech bude důležitá snaha prezentovat se na mezinárodní scéně jako spolehlivý a předvídatelný partner, vůči spojencům též jako přítel a leckdy i jako pomocník. Jedním z nejvýznamnějších politických nástrojů podpory vzájemného porozumění mezi národy je zahraniční kulturní politika. Spolková republika Německo ji rozvinula v rozsáhlou agendu pokrývající širokou paletu aktivit provozovaných takřka po celém světě. Prozkoumáním základů dnešní německé zahraniční kulturní politiky, jež byly položeny v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století, se pokoušíme lépe porozumět způsobům, jimiž se náš největší soused a jeden z nejvlivnějších aktérů světové politiky snaží získávat si přátele a partnery.

Památník protifašistického boje - Praha-Pankrác - Pankrácká věznice v letech 1939-1945 - Živí z oddělení smrti

"Příběh posledních měsíců života Jana Opletala, jenž se stal symbolem hrdého vzdoru nacistům!" Jméno Jana Opletala spojuje v českých dějinách 28. říjen se 17. listopadem a zůstává symbolem hrdého vzdoru proti okupantům. Čtyřiadvacetiletý Opletal, který v roce 1939 podlehl zraněním po brutálním zásahu nacistů, je považován za první československou oběť druhé světové války. Kdo ale vlastně byl, onen Jan Opletal, který pocházel z Moravy, studoval v Praze medicínu a přátelé mu říkali Jenda? Spisovatel Zdeněk Vyhlídal přináší podrobné faktografické zpracování událostí podzimu 1939 v beletrizované podobě.

Historik slíbil studentům, že jim něco vysvětlí o různosti pojetí českých dějin, i o sporu Masaryk-Pekař, protože to byl problém, který jim byl stále stavěn před oči protektorátními učebnicemi a bylo třeba jej jednou z gruntu osvětlit.

Antique maps and charts

Jak byli zapomenuti a znovu objeveni - Etrurie, velmoc starověku - Tajemství původu - Záhada řeči - Základy moci, příčiny pádu - Etruské umění...

Kniha literárního historika Jaroslava Meda se zabývá vztahy českých spisovatelů a publicistů ke společenskopolitické realitě po přijetí mnichovské dohody, v době druhé republiky (říjen 1938 – březen 1939). Na základě hloubkové analýzy dobového literárního života (tj. nejen umělecké literární tvorby, ale především publicistiky) odkrývá kořeny řady problémů, které v době „národní katastrofy“ vystoupily do popředí. Med tak ukazuje kontinuitu, která spojuje druhou republiku s republikou první, plasticky vymezuje základní oblasti, v nichž se střetávaly názorové proudy mezi světovými válkami, jako byl vztah k liberální demokracii, kapitalismu, sociální otázce, ale také k otázce tradice a nacionalismu, náboženství, k občanské válce ve Španělsku, Židům atd., a mapuje zásadní roli, kterou v této polemice, vrcholící právě za druhé republiky, sehráli čeští spisovatelé a básníci. V neposlední řadě tak ukazuje, že ačkoli doba druhé republiky patří k těm tragickým v našich moderních dějinách, nebyla díky svým vrcholným intelektuálním mluvčím v žádném případě dobou rezignace a kolaborace.

Kniha nás zavádí na místa zajímavých archeologických výzkumů a seznamuje s prací odborníků, kteří se podíleli na vzniku a rozvoji samostatného oboru archeologické práce - archeologie středověku.

O pyramidách v Číně kolovaly různé zvěsti již od druhé světové války. Oblast X’ianu (Sianu), kde je těchto staveb stovky, byla pro cizince dlouho nepřístupná. Číňané pyramidy tajili. Zalesňovali je, aby vypadaly jako přirozené kopce. Ovšem v době družicových snímků je snaha cokoliv utajovat zbytečná. Dnes se smí na některé tyto stavby vystoupat. Jsou z dusané hlíny a hrobky pod nimi a v jejich okolí (na zemi i v podzemí) jsou z kamene (v několika případech jsou z nich muzea). Největší je pyramida prvního čínského císaře na východ od X’ianu, nedaleko od císařovy „terakotové armády“, prvotřídní turistické atrakce. Rozměry pyramidy jsou 370 × 400m, dnešní výška asi 50 m. Svými horizontálními rozměry je to největší prokázaná pyramida na světě.

O pyramidách v Číně kolovaly různé zvěsti již od druhé světové války. Oblast X’ianu (Sianu), kde je těchto staveb stovky, byla pro cizince dlouho nepřístupná. Číňané pyramidy tajili. Zalesňovali je, aby vypadaly jako přirozené kopce. Ovšem v době družicových snímků je snaha cokoliv utajovat zbytečná. Dnes se smí na některé tyto stavby vystoupat. Jsou z dusané hlíny a hrobky pod nimi a v jejich okolí (na zemi i v podzemí) jsou z kamene (v několika případech jsou z nich muzea). Největší je pyramida prvního čínského císaře na východ od X’ianu, nedaleko od císařovy „terakotové armády“, prvotřídní turistické atrakce. Rozměry pyramidy jsou 370 × 400m, dnešní výška asi 50 m. Svými horizontálními rozměry je to největší prokázaná pyramida na světě.

Edice Rudolfa Chmela a Michala Stehlíka s tématem „moje Československo“ nechává promluvit dvaadvacet autorů ze Slovenska a Čech v jakémsi ohlédnutí za Československem. Jde o pohledy odborné – historické či uměnovědné, literární nebo opravdu čistě osobní. Pro českého čtenáře byla zvolena mírná převaha slovenských osobností – historici, politička, nakladatel, spisovatel, filozof i výtvarník, mezi českými osobnostmi nechybí někdejší vrcholný aktivní politik, historici či spisovatelka. Koncept Československa si v roce 2018 připomíná stoleté výročí – texty v knize Moje Československo se na něj snaží nahlížet z mnoha originálních úhlů.

Edice Rudolfa Chmela a Michala Stehlíka s tématem „moje Československo“ nechává promluvit dvaadvacet autorů ze Slovenska a Čech v jakémsi ohlédnutí za Československem. Jde o pohledy odborné – historické či uměnovědné, literární nebo opravdu čistě osobní. Pro českého čtenáře byla zvolena mírná převaha slovenských osobností – historici, politička, nakladatel, spisovatel, filozof i výtvarník, mezi českými osobnostmi nechybí někdejší vrcholný aktivní politik, historici či spisovatelka. Koncept Československa si v roce 2018 připomíná stoleté výročí – texty v knize Moje Československo se na něj snaží nahlížet z mnoha originálních úhlů.

Záznamy z Knih smolných města Pardubic

Kniha Ve stínu šoa: Československá exilová vláda a Židé během druhé světové války a po ní se zabývá obdobím od mnichovské dohody z roku 1938 po komunistický puč v únoru 1948. Autor zpochybňuje tzv. mýtus Československa jako jediného demokratického státu ve střední Evropě a podrobně analyzuje politickou činnost Benešovy vlády v Londýně. Na základě archivních zdrojů dokládá, jak vztahy československého státu k židovské menšině ovlivňoval nacionalismus i zkušenost s okupací Čech a Moravy a odtržením Slovenska. Dokazuje také, že vládní podpora sionistického hnutí byla součástí plánů na přetvoření osvobozené republiky v homogenní stát Čechů a Slováků, k nimž patřil i poválečný odsun Němců.

Kolektivní monografie se zabývá stavem a proměnami židovské menšiny v období druhé republiky a zároveň zohledňuje reakce a postoje většinové české (československé) společnosti. Během diskutovaného období byla zničena státní suverenita. Spolu s úpadkem morálních hodnot nastala krize demokracie a společnost se pozvolna fašizovala. Výrazný atribut tohoto období představuje persekuce a postupné vytěsňování židovské minority z veřejného života. Publikace se zaměřuje především na reprezentaci popsaného fenoménu v literatuře, médiích a v neposlední řadě reflektuje i sociokulturní aspekty sledovaných událostí.

Pro poválečné (rozdělené i sjednocené) Německo byla, je a pravděpodobně i v příštích letech bude důležitá snaha prezentovat se na mezinárodní scéně jako spolehlivý a předvídatelný partner, vůči spojencům též jako přítel a leckdy i jako pomocník. Jedním z nejvýznamnějších politických nástrojů podpory vzájemného porozumění mezi národy je zahraniční kulturní politika. Spolková republika Německo ji rozvinula v rozsáhlou agendu pokrývající širokou paletu aktivit provozovaných takřka po celém světě. Prozkoumáním základů dnešní německé zahraniční kulturní politiky, jež byly položeny v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století, se pokoušíme lépe porozumět způsobům, jimiž se náš největší soused a jeden z nejvlivnějších aktérů světové politiky snaží získávat si přátele a partnery.

Vyhlášení všeobecné školní povinnosti v českých zemích v roce 1774 v rámci habsburské monarchie bylo prvním krokem na cestě školy k všeobecně respektované instituci. O charakteru a poslání školy rozhodoval stát i církev. Během 19. století nastolily české národně emancipační snahy témata jako otázka vyučovacího jazyka a interpretace národních dějin, literatury, umění, vědy, hospodářské prosperity apod. V oblasti socializace dětí a mládeže integrační roli škola plnila, její návštěva se stala v průběhu 19. a 20. století pro většinu obyvatel samozřejmostí. Postupně se objevilo mnoho pokusů zdokonalovat ji. Vždy však platilo, že škola působila současně jako nástroj, zrcadlo i součást proměnlivého životního stylu