Výbor z básnického díla kubánského revolucionáře, politika, publicisty a básníka (1853-1895) podává průřez jeho tvorbou od mladistvých veršů až po zralé, umělecky vytříbené básně. Hlavními inspiračními zdroji Martího poezie jsou city rodinné a milostné, vroucí vlastenectví, zamyšlení nad lidským osudem a obdiv ke krásám přírody.

Sbírka lyrických básní navazující na sbírku Džbán bez ucha. Básnická sbírka vypovídá o citových problémech i bolestech člověka.

Milostný epos, připomínající tristanovskou legendu, zpracoval podle starší předlohy perský básník Gurgání. Ztvárňuje osudovou neodvratnost lásky, čirou radost, nekonečné hoře a rozpor lásky a povinnosti mezi Vísou a Ramínem,bratrem jejího královského manžela Móbada. Kniha zařazená do základního fondu světové literatury, pořádaného organizací UNESCO.

Sbírka veršů zemědělského inženýra, univerzitního učitele environmentalistiky a praktikujícího zahradníka Zbyňka Ulčáka (* 1966). Neotřelé verše z autorem odesílaných pohlednic a sms zpráv svérázným způsobem reflektují environmentální diskurz a letmo i jeho výrazné osobnosti – např. Václava Cílka, Antonína Bučka, Jana Kellera. Brněnský flanér okouzlí čtenáře bufetovou lyrikou, životním cynismem, labužnickým blues i láskou k neřestem všeho druhu. Povinná četba pro hipstery-začátečníky i hipstery-důchodce.

Verše z let 1959-1961

U příležitosti 80. narozenin národního umělce Petra Bezruče vydalo pro své členy a přátele jako prémii na rok 1947 Turnovské dílo.

Z poezie Mileny Lukešové, Jana Kašpara, Zdeňka Svěráka, Jiřího žáčka, Jana Vodňanského, Jiřího Dědečka, Jiřího Suchého a Václava Hraběte vybrala a uspořádala Marie Vodičková. Obsah plně vystihuje úryvek od jedné z autorů - Mileny Lukešové: "Je vám dvanáct a všelijak to bolí? Vydržte. Zaručeně to přejde. Nemáte rádi básničky? Čtěte nebásničky."

Výbor z poezie

Jemnou dívčí lyrická poezie, v níž autorka otvírá čtenářům svět dětské duše, ale i svět dospívání a lidského zrání.

Sbírka přírodní lyriky

V díle autora, doplněného v symbióze kresbami Kurta Gebauera, nalezneme inspiraci českou i světovou poezií. Ať již se jedná o moderní francouzskou poezii, okouzlení beatniky a buddhismem či českými básníky jako byli Seifert, Holan i Nezval coby překladatel Rimbauda. Z literárního dědictví objevíme otisk Shakespeara, Goetheho a Bulgakova. Při pouti knihou potkáme Michelangela („viděl jsem žebřík/ na kterém stál Michelangelo”) a v písni i Sixtinskou kapli. Svět autora je svět andělů, dialogu s Bohem („má bolest je stále větší/ promluv, Otče, lidskou řečí”), potkáme i Bulgakovovu Markétku a Goethova satana v Markétčině hávu („Jak se jen napít bez žízně?, myslel jsem na konec/ jistého tance - Danse macabre”)

Věnování podepsané Lidmilou Kubinovou - Sbírka hronovské rodačky, básnířky jasného výrazu a maličkosti. Její poetický projev je založen na volbě slov, která „nepřijdou nazmar“, na melodii rytmu veršů a klasických slok. Básnířka vyjadřuje nejhlubší sympatie osobnostem z hronovského Padolí, poctu mateřštině, rodnému koutu, lidskému životu a přírodě.

Sbírka básní, která je vyjádřením čistých emocí, pramenících z těch nejrůznějších životních situací.

Almanach poezie a prózy ze soutěže Literární Varnsdorf 1998 uvádí práce čtyřiceti českých autorů s nejrůznější tematikou ze současného života.

Jméno Victora Hadwigera není v německé literatuře neznámé. Bývá zmiňován při výčtu představitelů uskupení Jung-Prag vedle Paula Leppina a Oskara Wienera, připomínány bývají jeho kontakty s autorem slavného románu Golem Gustavem Meyrinkem i s dalšími německojazyčnými autory spjatými s Prahou. Hadwiger bývá také považován za průkopníka expresionizmu v německé literatuře. Jeho jméno tedy zapomenuto není, zapomenuta je však význačná část jeho nevelkého díla, zejména lyrika. Důvodů pro to je několik, patří k nim brzká básníkova smrt (nebylo mu ještě ani 33 let) a také to, že nebyl pedant při schraňování svých rukopisů. Hadwiger jako básník byl už ve své době srovnáván s Rilkem, dodnes však jeho tvorba nebyla plně doceněna.

Básnický debut Kláry Notaro Tři paní plavou v řece můžeme označit výrazem epická poezie. Její básně vyprávějí příběhy, které se odehrávají v Čechách a Francii, a to v Paříži i na francouzském venkově...

Poezie inspirovaná krásou jihočeské přírody a autorovou láskou k Třeboňsku.

Podpis J. Maruny - Stojí na břehu silnice, sám se svými bolavými zvony. Otevřený ve svojí neskonalé moudrosti, dívá se na svět. Čeká, až přiletí andělé a odnesou ho do nebe. I když už v něm zbylo málo života, ještě dýchá... není snadné opustit blízké. Za ním stojí jeho žena, je špatně vidět v podvědomí večera. V tom čekání na příští život je hlazený vlnami barevného listí, tím mořem beze břehů. Prožili si zde na zemi hezké chvilky a teď už je hladí jen vzpomínky cinkavými hřebínky. V jeho nitru si ptáčci staví dům s okny na všechny světové strany. Chtějí žít co nejblíže slunci. Nebrání se jejich písním, vždyť je v nich život... ten, o který on přišel, když tolik toužil žít...

Básnická sbírka, která "vyzpívává duchovní dobrodružství pražského rodáka, pevně zakořeněného v rodné vlasti a jejích dějinách, ale přesto vděčného Bohu za bolestný exil, který ho dovedl do přístavu klidu a míru v náručí Královny, které věnuje svůj "vějíř". Jeho verše tryskají ze srdce přetékajícího láskou..." píše v úvodu biskup Jaroslav Škarvada.

Současný český autor se ve své sbírce zamýšlí nad touhami a usilováním dnešního člověka a hledání základních životních jistot a hodnot.