Obsah díla tvoří výbor z poezie anglického básníka Ruperta Brooka (1887 - 1915), významného představitele generace básníků zachycujících život a náladu Anglie před první světovou válkou. Výbor je sestaven tak, aby reflektoval celou jeho básnickou tvorbu od úplných začátků, až po jeho předčasnou smrt.

Výbor z veršů polské básnířky. Její poezie je výrazově střídma a hluboce humánní. Základním motivem se v autorčině poezii stává hledání pravdy, která nejprve prochází zkouškou pochyb, smíchu a ironie, aby mohla být přijata.

Převážně dadaistická a recesistická tvorba členů známé pražské hudební skupiny vychází v grfické úpravě Karla Halouna s ilustracemi členů skupiny.

Svazek přináší nejzralejší Hrubínovu básnickou tvorbu - verše, zařazené do sbírek "Svit hvězdy umřelé" (1949), panychidy za Fr. Halase, zachycující úzkost o osud českého básnictví, "Můj zpěv" (1956), zahrnující verše pramenící z opojného pocitu nesmrtelnosti lidského díla, "Až do konce lásky" (1961), snažící se realizovat objektivační tendence ve sféře lyriky, a "Romance pro křídlovku" (1962) se základní osou okamžiku jako průsečíku minulosti a budoucnosti mladého života, nesoucího břímě lásky a smrti zároveň.

Příběhy velkých milostných dvojic antického starověku prezentované verši tehdejších básníků vybral, uspořádal a komentuje Václav Kubín. Soubor obsahuje tato díla: Paris a Helena aneb O manželském trojúhelníku (s verši Publia Ovidia Nasona), Odysseus a Pénelope aneb O věrné lásce manželské (s verši Homérovými), Arés a Afrodité aneb O trojúhleníku božském (s verši Homérovými), Dídó a Aeneas aneb O lásce vášnivé (s verši Publia Vergilia Marona), Orfeus a Eurydiké aneb O lásce až za hrob (s verši Publia Vergilia Marona a Publia Ovidia Nasona), Héró a Leandros aneb O lásce tragické (s verši Músáiovými).

Sbírka básní

Obsahuje verše ze sbírek: Po nás ať přijde potopa, Radosti života, Nové verše, politické satiry, jež byly publikovány v brněnských Lidových listech a několik výpravných básní z pozůstalosti. Celé dílo vyjadřuje desiluzi nad soudobým světem a jeho prolhanou idylou, je plné ironie a skepse. Odtud pramení i forma jeho básní, které vycházejí z šansonu, kupletu.

Poezie členů literárního klubu Praha 8

Sbírka, kterou se vyplatí číst; nejlépe hned několikrát. Neboť její zdánlivá neuchopitelnost je vlastně mnohotvárností, otevírající se pokaždé jinak a z jiné strany. Matuška nenudí. Také proto, že má nápadů na rozdávání – a raději hladí své verše proti srsti, než aby je stylizoval podle osvědčených mustrů. (A jistě vás také potěší v knížce skryté magnetické překvapení.)

Zcesty – mimo tvrdé a přesné hrany dlažebních kostek i svazující vůni letního asfaltu: V ranním mrazu či podvečerní mlze jít v nejistotě směru a jmen. Mapa poslouží nejlépe, pokud na ni zapomeneme: na věci příliš snadné (protože tolikráte ozkoušené). Je zapotřebí se připravit; drátěná košile zvyku nehřeje, tíží. Strakatou kajdu tedy? Osamělým bláznům se ovšem netleská, leda až zmizí: napořád. Předchází je však hlasitá uplivnutí publika hrajícího diváky netečné protože nedotčené. To pro onu svobodu – vykrouženou výkřiky. Nečistý! Nečistý!?

Básnická sbírka od Tomáše Šidla je autorskou prvotinou, inspirovanou prostředím Krušných hor, propojující intimní osobní prožitky s bohatou obrazovou představivostí.

Podmanivá sbírka básní, v nichž autorka mistrně kombinuje hlasy a citové odstíny, mezitímco se potlouká mezi láskou, ztrátami, smrtelností a věčným životem. Její verše předkládají s ostrým vtipem hravé katechismy o tom, „proč milující Bůh stvořil člověka nemilujícího“, ale rovněž se ponořují hluboko do sebepoznání, dosahujíce byť na okamžik těžce vydobytého práva na „radostného ducha vnitřního bytí“. Její dílo je svědectvím života žitého naplno – rozmanitého a všeobjímajícího prožitku.

Soubor orientálních příběhů, anekdot a bajek je dílem íránského klasika 15. století. Prózou i veršem, žertem i vtipným příměrem tepe básník lidskou hloupost a ukazuje, v čem spočívá moudrost, krása a velikost života.

Poéma odehrávající se v Petrohradě v době velké záplavy, která toto město postihla. Mladý Jevgenij s hrůzou zjistí, že velká voda odnesla dům jeho milenky, která zmizela společně s ním. Nešťastný a pološílený se toulá ulicemi a prokleje měděného jezdce – pomník cara Petra Velikého. Jezdec začne Jevgenije pronásledovat a ten je nakonec nalezen mrtvý na jednom ostrůvku, kam voda odnesla dům jeho milenky.

Poema z doby cara Ivana IV. napsaná v duchu lidových historických písní, v níž básník dává za pravdu hrdinovi z lidu proti carovi a jeho milci (kupec Kalašnikov, hájící čest své ženy, zabije v souboji mladého gardistu a hyne za to na popravišti, potrestán carem).

Křest svatého Vladimíra, poslední ze tří satirických veršovaných skladeb napsaných v době Havlíčkova pobytu ve vyhnanství v Brixenu, patří mezi nesmrtelnou klasiku české literatury. Mistr satirických epigramů v ní v roce 1855 zveršoval vyprávění středověkých spisů o příchodu křesťanství na Rus a vložil do ní svůj pohled na náboženství i na režim ruského samoděržaví a vůbec každou absolutistickou moc. Vsazení boha Peruna do šatlavy a jeho utopení vyvolá potřebu hledat nové říšské vyznání, je vypsán konkurz na nové náboženství a mezi ostatními vírami a sektami zaznívá i pověstný jezovitský marš…

Kytice, stěžejní dílo Karla Jaromíra Erbena, je jedinou ucelenou sbírkou básní, kterou kdy slavný spisovatel vydal. Obsahuje třináct balad velmi silně ovlivněných slovanskou lidovou slovesností. Některé z nich byly inspirací i pro Antonína Dvořáka a sedm básní se stalo základem stejnojmenného filmu z roku 2000.

Gítáňdžali je sbírka básní v próze, které čtenáři zjevují hnutí duše a mysli, jež v sobě objevuje, byť je nedokáže sám pojmenovat. Jsou plné skutečné lásky mezi duší a veškerenstvem, kterou může vyznávat křesťan, hind i ateista. Nutí člověka k poznávání sebe sama, k odvaze najít sílu k realizaci a uplatnění

Reedice výboru z milostné poezie. Výbor se sbírek Kolik příležitostí má růže (1957), Co zbylo z anděla (1960), Hodina mezi psem a vlkem (1962), Smuténka (1965), Metličky (1968), Dávné proso (1981), Naděje s bukovými křídly (1983), Odlévání do ztraceného vosku (1984), Kdo pije potmě víno (1988). Dvě závěrečné básně pocházejí z rukopisu. Kniha obsahuje medailonek ilustrátorky Kateřiny Hosnedlové a doslov Jakuba Flanderky.

Kniha obsahuje původně v samizdatu vydané sbírky z let 1981-82 Magorova mystická růže, Magorovo borágo a Mládí nevykouřené. V autorově poezii se zcela programově odráží společenská a politická situace uvedeného období.