Básně z let 1874-1880

Veliká láska - Český sen - Člověka hořce mám rád - Říkadla - Verše na žudro

Básně z let 1879-1889

Jan Neruda (1834 - 1891), básník, prozaik, novinář a literární kritik, jedna z největších osobností české literatury 19. století. Soubor těchto tří básnických sbírek asi nejlépe charakterizuje Nerudovo básnické dílo. V první sbírce Hřbitovní kvítí (1858) zaznívají pocity osamocení a ztráty víry ve svět, autor se v ní opakovaně vrací k tématům smrti a sociální nespravedlnosti. Naopak pozdější Písně kosmické (1878) jsou výrazně optimističtější a reagují na vědecké objevy a pokrok své doby. Ukazuje se zde Nerudova fascinace bezbřehostí vesmíru v porovnání s pomíjivostí pozemské existence. Jeho předposlední sbírka Prosté motivy (1883) vytváří paralelu mezi lidským životem a přírodním cyklem ročních období.

Obě básnická díla jsou psána v jambickém verši ve strofách se stejným počtem veršů. Holan se svou obsáhlou básní - První testament loučil se životem v předtuše své brzské smrti. Obě díla jsou tištěna faksimiliemi původních básníkových rukopisů.

Básníkovy reminiscence na dětství prožité pod Bezdězem, jeho zastavení máchovská.

Poetické texty (promluvy k rostlinám, které autor miloval), z nichž každý má více významových rovin.

Parafráze Havlíčkova Křtu svatého Vladimíra z roku 1941 sžíravě kritizující nacismus, kterou autor zpracoval na žádost dr. Vladimíra Hrubana pro českou ilegální edici Řetěz, ilustruje smýšlení velké části okupovaného národa.

Básně 1938

Rozsáhlý výbor z tvorby významného exilového básníka a esejisty přináší průřez z autorovy poezie z let 1958-1990. Antologie zároveň podává přehled o autorově básnickém vývoji, který směřoval od poetismu přes neosurrealismus až do zvýraznění obrazu všedního života, což je téma, kterým Králova tvorba kulminuje. Po formální stránce nelze autora přiřadit do žádného konkrétního proudu, jeho originální popis reality se vymyká každé tvůrčí metodě. Pro svou výjimečnost se řadí do kontextu moderní české poezie.

Píseň o Cidovi (El Cantar de mio Cid) je španělský hrdinský epos, předávaný ústně, jehož první literární verze se objevuje kolem roku 1140. Jde o nejstarší dochované dílo španělské literatury.

Beowulf – první výpravná (heroicko-elegická) báseň v anglické literatuře, nejvýznamnější památka anglické literatury a v obecném povědomí i symbol literatury anglosaské Anglie vychází po více než tisíci letech od doby svého vzniku poprvé v překladu do češtiny. Jan Čermák, který Béowulfa přeložil, knihu doprovodil zevrubnými poznámkami, komentáři, výkladovými studiemi a mapkami, zasazujícími Béowulfa do historického, kulturního a literárního kontextu evropské vzdělanosti. Knihu s bohatým obrazovým doprovodem graficky upravil Zdeněk Ziegler.

Ozvěny nesmrtelné hudby i života geniova jsou podmětem této sbírky veršů, která vyšla ve Smetanově jubilejním roce.

Významný exilový básník si ve své sbírce všímá především jistot, ke kterým se může neustále ve své paměti vracet.

Autorova třetí sbírka přináší reflexivní poezii, která se snaží postihnout události roku 1991.

Longfellow, básník, prozaik a překladatel patří k velkým klasikům americké literatury a epos Píseň o Hiawathovi je patrně jeho nejvýznamnějším dílo. Hiawatha je hrdina s nadpřirozenými schopnostmi, jemuž tvůrce dal kromě statečnosti a čestnosti také srdce plné lásky k lidem. Básník napsal rozsáhlý příběh plynulým čtyřstopým trochejem, což je v anglicky psané poezii velmi vzácné. Inspirací se autorovi stal jiný slavný epos - finská Kalevala.

Milá loupežníků byla odvážná a nechtěla se vázat, tak odešla k loupežníkům a zavázala se, že bude každého milovat stejně. Přirovnává se ke květu – nechce být „utrhnuta“ (metafora). Pro loupežníky je nadějí a důležitá. Když ale zabili člověka, jejich vztah se začne měnit... Lyrickoepická balada s typicky romantickým námětem lásky a zrady.

Sbírka rýmovaných i volných veršů s charakteristickými otázkami, zámlkami a nápověďmi a s asociační technikou obsahuje milostnou a přírodní lyriku i zamyšlení nad „chladnou“ současností (Věky se tisknou k tvému rameni ... / Potopy, války, hladomory. / Pořád pád náhrobního kamení / z vrcholu vytoužené hory, / poryvy hlíny: všude na zemi / rovy - ta křivda hlíny / létu.).

Vydání villonskou formou balady psaných lyrických básní, které v době svého prvního vydání v roce 1908 byly významným činem nejen básníkovým, ale i generačním a i dnes zapůsobí hlubokým prožitkem a mladistvě rozhořelým milostným citem.

Výbor z Jeseninovy lyriky a lyrické epiky je sestaven z překladů B. Mathesia, M.Marčanové, E. Frynty, J. Hory a J. Víšky.