Kniha českého písničkáře, textaře, básníka a spisovatele Josefa Fouska, známého širokému okruhu příznivců z rozhlasu, televize i z pódií divadel a hudebních klubů, navazuje na předchozí autorovy texty. Je koláží příběhů, pocitů, radostí i zklamání, které jej provázely při jeho pouti životem. Se svým osobitým humorem, ironií a nadhledem vzpomíná autor na to, jak prošel světem přes Evropu, Ameriku i Austrálii. Ve svých myšlenkách se vrací na místa svého působení s kytarou a s básněmi. Vzpomíná i na svá setkání s řadou známých populárních osobností, např. s Evou Pilarovou, Waldemarem Matuškou, Helenou Růžičkovou, Miloslavem Šimkem, Jiřím Suchým a dalšími. Přes léta opomíjení, znevažování a pomlouvání zůstal Josef Fousek životním optimistou i romantickým snílkem. Publikace je proložena básnickými texty a barevnými fotografiemi.

Písničkář a svérázná osobnost nabízí své vzpomínky, zpracované do krátkých kapitol, řazených nikoli chronologicky, ale určených svým lokálně, časově a hlavně tematicky vymezeným záhlavím. Obsahem vzpomínek jsou většinou všednodenní záležitosti, v jejichž zpracování upoutá zejména autentičnost, zralý nadhled a životní optimismus jejich autora. Doplněno fotografiemi.

Kniha mapuje prostřednictvím rozsáhlého rozhovoru, členěného tematicky na kapitoly o hudbě, výtvarném umění a divadle, tvorbu a názory předního a výjimečného českého hudebního skladatele a malíře Vladimíra Franze, profesora pražské DAMU. Součástí publikace je i rozsáhlá barevná příloha Franzova malířského díla. Přílohy: soupis hudebního a výtvarného díla Vladimíra Franze, 32 stránková barevná příloha, rejstřík.

Kniha zkušené autorky umělecky ztvárněných životopisů zachycuje nevšední, mnohdy dramatické a tragické osudy deseti významných osobností z domova i ze světa. S některými se setkala osobně při důvěrných rozhovorech, u ostatních překročila bariéru času a vydala se po málo známých či zcela neznámých cestičkách jejich životních příběhů.

Zvláštní místo mezi vzpomínkovými knihami na A. P. Čechova zaujímá kniha jeho nejmladšího bratra Michaila, známého překladatele a autora četných knih - zejména praktických rad pro hospodáře. Vzpomínky jsou psány se zasvěceností člověka, který s A. P. Č. prožil více než 30 let, vyrůstali vedle sebe v talentované svérázné rodině, která vynikala soudržností v letech dobrých i zlých. Ovzduší v rodině přitahovalo známé osobnosti a vynikající umělce, proto jsou vzpomínky na bratra i vzpomínkami na slavné návštevníky - Leskova, Korolenka, Čajkovského a dalších.

Kniha o hlubokém přátelství, které pojilo malíře Salvatora Dalího a básníka Federika Garcíu Lorcu a které se tak podstatně podepsalo na tvorbě obou umělců. Představuje s vypravěčskou lehkostí a s vědeckou precizností a laskavostí klíčové momenty tohoto přátelství a která zároveň předává čtenáři pocit smutku a zlosti kvůli tomu, ze se nelze dozvědět více o jednom ze skutečně nejvzrušivějších vztahů, jaký 20. století poznalo.

Soubor vzpomínek sovětského literárního historika a kritika.

Ján Rozner - publicista, prekladateľ, literárny, divadelný, filmový kritik, dramaturg, od roku 1945 redaktor Národnej obrody, Pravdy, vydavateľstva Slovenský spisovateľ, vedúci pracovník SAV. Prekladal z anglickej a nemeckej literatúry. V 50. rokoch sa spoznal s prekladateľkou Zorou Jesenskou, s ktorou sa oženil. V období normalizácie mal zákaz publikovať a jeho diela a preklady boli vyradené z knižníc. Roku 1976 sa vysťahoval do Mníchova, kde žil až do smrti. V Mníchove sa v spomienkových prózach vracal do povojnových rokov a skoncipoval rozsiahly román s dokumentárno-biografickými prvkami Sedem dní do pohrebu, v ktorom s veľkou emotívnou silou zobrazil smrť manželky Zory Jesenskej a dramatické okolnosti súvisiace s jej pohrebom. Pretože išlo o známu osobnosť, ktorá sa verejne postavila proti sovietskej okupácii, komunistický režim sa usiloval pohreb všemožne obmedziť. Ten napokon aj tak prerástol do tichej manifestácie. Román má však širšie spoločenské pozadie a je zároveň kritickým obrazom štyridsaťročnej totality a figuruje v ňom celý rad postáv z oblasti kultúry i politiky.

Rozhovory vznikly na přelomu 80. a 90. let 20. století. Zdena Salivarová-Škvorecká vypráví nejen o svých životních osudech, spisovatelské práci, ale zejména o fungování úspěšného torontského nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Josef Škvorecký popisuje svou cestu ke spisovatelství, vztah k anglo-americké literatuře a přibližuje své prožitky a zkušenosti z exilových let, kdy působil jako profesor literatury na Torontské univerzitě. Knížka, která dává nahlédnout do životního příběhu dvojice zajímavých osobností, je zároveň připomenutím toho, co manželé Škvorečtí pro českou kulturu a literaturu v době normalizace vykonali.

Jako neprodejný tisk vydalo pro své přátele k vánocům 1965 nakladatelství Československý spisovatel v Praze. Vybrali F. X. Halas a Ludvík Kundera. Textově připravil a poznámkami doprovodil F. X. Halas. Jako ilustrace použito reprodukce obrazu Antonína Procházky: Víno a Halasova překreslení básníkova portrétu od Františka Muziky

Kniha není jen vzpomínkami na atmosféru doby, pohnuté životy lidí i dění ve výtvarném umění, jak se rozvíjely po celé dvacáté století. Přibližuje i složitý vývoj své dynamické osobnosti a vykládá vznik uměleckých děl, do nichž vložil svoji filosofii a své morální zásady.

V roce 1938, kdy si Helga začala deník psát, jí bylo devět let. Spolu s rodiči prožívala první příkoří, kterých se Židé v protektorátu dočkali, a jen bezmocně přihlížela postupným deportacím svých kamarádů, spolužáků i příbuzných. Roku 1941 se Weissovi dostali do Terezína, kde žili společně až do otcovy deportace do Osvětimi v roce 1944. Dva dny po jeho nuceném odjezdu byly do transportu zařazeny i Helga s matkou. Školní sešit, do kterého Helga po celé ty roky tužkou zapisovala děsivý vývoj událostí i své pocity, zazdil její strýc do jedné z terezínských zdí. Helžin tatínek byl v Osvětimi zavražděn, ale Helga i její maminka jako zázrakem přežily pobyt v Osvětimi, Freibergu a Mauthausenu i náročnou cestu zpátky domů do Prahy. Helze je patnáct a půl, když do deníku dopisuje své zážitky od odjezdu z Terezína. Je jednou z mála Židů, kteří se do Prahy vrátili a i po válce ve městě zůstali.

Životopis britského socialisty a průmyslníka

Životopis rakouského lékaře (původem uherský Němec) pracujícího v porodnictví, který se zabýval zkoumáním příčin epidemií horečky omladnic v nemocnicích. Vyslovil teorii, že nákazu přenáší sami lékaři při přecházení mezi pitevnou a jinými odděleními. Formuloval zásady asepse, jejichž dodržování šíření nemoci bránilo a které se postupně staly obecným nemocničním standardem. Vysloužil si přízvisko "zachránce matek".

Paměti břevnovského opata Anastáze Opaska (1913-1999), kněze, básníka, duchovního průvodce mnoha osobností česká kultury (mj. Josefa Topola, Karla Kryla a mnoha dalších), jedné z nejvýznamnějších osobností české katolické církve druhé poloviny 20. století.

Rozhovor s Karlem Hvížďalou a Viktorem Vondrou

Knihy vypráví životní příběh českého spisovatele a izraelského diplomata Viktora Fischla, který zde vzpomíná na své královéhradecké dětství, na dobu studií, okouzlení poetismem a první básnické pokusy, a také na období londýnského exilu (1939-1945) po boku Jana Masaryka. Po únorovém převratu roku 1948 odešel autor do Jeruzaléma, přijal hebrejské jméno Avigdor Dagan a téměř třicet let působil v izraelských diplomatických službách. Kniha je zároveň velkým zamyšlením devadesátiletého autora nad tématy věčnými, které Viktor Fischl vystihl moudrým a literárně krásným jazykem - kapitola o psaní, Židech, stáří, holocaustu, lidských kořenech a další. Knihu rozhovorů s Viktorem Fischlem sestavila novinářka Dana Emingerová.

Životopis francouzského revolučního politického agitátora a novináře, propagátora rovnostářských myšlenek

Životopis českého novináře a spisovatele

Podtitul: Spolutvůrce socialistického dneška