Ústřední postavou „nehistorické historie“ je poslední císař rozpadající se Římské říše. Tragickou situaci bývalé mocnosti Dürrenmatt ve své hře traktuje jako absurdní komedii. Vladař země ohrožené nájezdem Germánů a zcela zpustošené se věnuje především chovu slepic, neboť „světu nerozumí“ a v politice nenachází východisko. Toto působivé podobenství vychází v překladu J. Stacha