Švýcarský Maigret Dvě na sebe volně navazující prózy, které se setkávají v jednom svazku, Soudce a jeho kat a Podezření, nesou sice charakter kriminálních románů, v jistém smyslu však meze tradiční detektivky překračují a v tom tkví jejich jedinečnost i umělecká hodnota. Autor navazující na klasiky žánru, jakými byli například Rex Stout, Raymond Chandler či Georges Simenon, totiž ví, že jádrem dobré kriminální zápletky není pouze honička za pachatelem či rozluštění záhady, ale především psychologická kresba, snaha odhalit a pochopit existenci zla v obecnější rovině. Takové vyprávění však nesmí čtenáře nudit, a tak je Dürrenmatt koření svým typickým, řeklo by se možná až zlomyslným humorem. Odstup, s jakým autor ke svému dílu přistupuje, se ostatně zračí i v jeho prohlášení, že román Soudce a jeho kat napsal především kvůli penězům... Oba příběhy propojuje postava komisaře Bärlacha. Není to čítankově kladný hrdina, ale o to více je lidský; konečně právě narušení černobílé optiky, s níž jsme si navykli nahlížet na svět, lze označit za jeden ze stěžejních autorových motivů. Sám v bezprostředním dotyku se smrtí, kterou představuje zhoubná choroba, balancuje Dürrenmattův protagonista na hranici spravedlnosti. V prvním románu se má skutečný vrah stát katem v rukou soudce, nástrojem moralistovy msty na ještě větším zločinci, v příběhu druhém se těžce nemocný Bärlach utkává s představitelem zla, jež v polovině dvacátého století dusilo Evropu.