Román ve formě deníku, jehož děj se odehrává v Rosicích. V tomto idylickém příběhu vzpomíná na své mládí, přátelství a první lásky.

Autor zůstává u svého hlavního tématu, i v Nemilované se zabývá otázkou přežití mladého člověka v smrtícím koncetračním táboře.

Autentické vyprávění člověka, který byl za okupace, stejně jako později za komunistického režimu, člověkem nežádoucím a pronásledovaným. Autor byl jako vysokoškolák odsunut na nucené práce do Říše, později dostudoval, po Únoru byl zatčen. Později emigroval a v Německu byl zatčen pro ilegální přechod hranic a posléze pracoval ve Svobodné Evropě.

V Páskově hospodě čas plyne po svém a nejeden návštěvník se v té příjemné atmosféře trochu pozapomene. To se stalo i revírníkovi Bartošovi. Cesta domů byla dlouhá, slunko nemilosrdně žhnulo a lesní stín sliboval krásný odpočinek. Jenže jak vysvětlit doma tak pozdní návrat? Štěstí se někdy usměje i na největšího zhýralce. V mlází si hrála liščí rodinka, revírník nelenil, popadl jedno mládě a radostně je odnesl domů, kde se pochlubil svým úlovkem. Tak začíná příběh lišky Bystroušky, ve kterém se magicky prolíná svět zvířat s tím lidským. Novela plná laskavého humoru dokonce inspirovala Leoše Janáčka a do dnešních dnů je námětem mnoha divadelních inscenací.

Na titulním listě podpis Zdeňka Janíka - Výbor, který autor sestavil ze svých dříve publikovaných prací, je kromě čtenářského zážitku připomenutím jeho významného jubilea. Zdeněk Janík se v knize představuje různými žánry, jež pěstuje a ovládá: kontemplativní i přírodně-reflexivní poezií, fejetony a esejemi, obracejícími se k člověku uprostřed společnosti, a opět verši - subtilně náladovými haiku - a texty kraťoučkými, ale stejně promyšlenými, ať je nazývá aforismy, mikrobajkami nebo opravenými příslovími.

Soubor Ze života české společnosti (poprvé vyšel roku 1985 s ilustracemi Jana Brychty v nakladatelství 68 Publishers) tvoří tři části: Ze života lepší společnosti (vyšlo knižně v roce 1965), Ze života socialistické společnosti a Ze života exilové společnosti, která vznikala až v autorově novém domově v Torontu. Základním rysem tohoto souboru je Škvoreckého schopnost pojmenovat skutečnost se satirickým nadhledem a přitom s laskavě vlídným humorem. Tyto humoristicko-satirické miniatury jsou přímým svědectvím Škvoreckého spisovatelské jedinečnosti a umělecké mimořádnosti.

Drobná vzpomínka J. Friče, básníka a spoluzakladatele Devětsilu, vnuka revolucionáře J.V.Friče, na dobu strávenou ve Francii v letech 1919-1920.

Román zpracovává zřejmě z autentických pramenů osudy jedné významné pražské židovské rodiny za II. světové války.

Román o dětství a dospívání v 50. letech v rozvrácené rodině „nepřítele socialismu“, v internátě hornických učňů a na vojně. Byl napsán již počátkem 80. let, ale pro své drsné, neidylické zachycení doby (ač vcelku dodržující ideologické hranice) mohl vyjít až na samém konci přestavbového uvolnění, těsně před revolucí, takže nebyl kriticky doceněn.

V souboru shromážděny rozverné pejskařské povídky od Axela Muntheho, Karla Čapka, Jiřího Marka, Jaroslava Haška a Radko Pytlíka

V povídkovém souboru Čím se liší tato noc představuje autorka devět zšeřelých, baladicky laděných příběhů. Ačkoli se odehrávají v neobvykle širokém časovém rozpětí — od úsvitu našeho letopočtu až po sedmdesátá léta minulého století — jsou důsledně komponovány do jediného celku. Co je svorníkem vnitřní klenby tohoto úchvatného povídkového devatera, napovídá vstupní citát ze Zeyerova Jana Marii Plojhara: „Znám ji: není zlá, ale lidé průměrně dobří dovedou býti velmi tvrdými.“

Bianca Bellová na sebe upozornila již svým debutem Sentimentální román. Novela Mrtvý muž už jednoznačně ukazuje, že se v české literatuře objevila nová strhující vypravěčka. Příběh je monologem ženy, která rekapituluje svůj život. Banalitu a šeď dětství a dospívání v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století prostupují skrytá rodinná dramata, s nimiž je vypravěčka konfrontována — dědeček, kterého zavraždili komunisti, babiččina otevřená nenávist vůči režimu, matčina počínající duševní choroba či otec, který za normalizace prožívá svůj coming out. Vypravěčka to vše líčí s cynickým odstupem, který se však rozplývá ve chvíli, kdy se přiznává k lásce k jisté celebritě. Náhle je i ona stržena vášnivým citem, který ji pohlcuje tím hlouběji, čím se zdá být beznadějnějším. Vše pak směřuje k nečekanému rozuzlení. Novela Mrtvý muž je neméně pozoruhodná i sugestivním a barvitým stylem vyprávění, stejně jako suverénně vedenými dialogy.

Groteskní až burleskní texty jsou inspirované ilustracemi významného japonského grafika U. G. Sato. Pedolog prof. Kutílek o své knize říká "K absurditám naší převyspělé civilizace přináleží výmysly různých šamanů, alternativních takylékařů, astrologů, paravědců a věštců. Právě o účastnících všelikých alternativních hrátek jsem napsal bajkýdky.

Román o americkém podnikateli, který kdysi utekl z Čech jako mladinký cirkusák a nyní se vrací do staré vlasti, prochází místa starých cirkusových placů a okolnosti, které vedly k jeho podivínství, věčné osamělosti a zdánlivě bezdůvodného smutku.

Vzpomínky z advokátní praxe.

Krásným jazykem vyprávěný příběh manželského páru, žijícího v Paříži ve starém činžáku. Příběh, z počátku intimní vyprávění o vztahu 2 lidí, se postupně rozrůstá do kroniky obyvatel domu. Zalidňuje se spoustou různorodých postav, realita se prolíná se snovými představami, hrdinové jednou již zemřelí vystupují opět na scénu, a to vše zarámované manželským vztahem, který po dočasném narušení opět vplouvá do usmířených a zmoudřelých vod.- Pozoruhodné a jazykově i stylisticky výborné vyprávění, perfektní psychologické postřehy a kresby charakterů svědčí o velkém nadání a citlivosti. Místy probíhají dialogy a jednání protagonistů jako hra na jevišti v úsporné a sevřené formě.

Prozaickým debutem V. Noskové je sarkastická novela z novinářského prostředí. Autorka je novinářka a většinu příběhů a situací zažila. Nejde ovšem o sebrané reportáže, ale o beletrii, která otevírá svým způsobem nová témata.

Kniha obsahuje celkový přehled literární činnosti Eugena Brikciuse - eseje, básně, povídky, kritické pohádky, rakouské procházky, rozhovory i scénáře happeningů.

Povídkový soubor Moje první lásky patří k nejčtenějším knihám Ivana Klímy. Milostné zážitky mladých lidí autor líčí s jemnou ironií, ale také s hlubokým porozuměním.

Viola utekla z domu a ze školy. Bydlí u své sestry Jany v Mostě. Viola pije moc džin a v ničem nevidí smysl svého života. Jana má manžela Jardu, který Violu nesnáší. Pošle na ni Kazana Somra, notorického povaleče, aby ji z jejich bytu vyhnal. Viola s Kazanem spolu uzavřou mír a sní o společném životě v Dormobilu. Nakonec se do sebe zamilují a Viola si konečně najde práci. Kazan od ní poté uteče, protože si připadá jako zvířátko. Krátce na to ale zjišťuje, že u Violy mu bylo líp. Ukradne 30 000 Kčs a koupí Dormobil. Jede za Violou a vezmou se. Ale za ukradených 30 000 jde do vězení. Viola však na něj čeká.